Učit se, učit se. A co dál?

To bejvávaly na koleji časy. Notují si dnešní třicátníci. A dobrá nálada jim vydržela, i když opouštěli brány univerzit a škol. Trh práce jim byl otevřen a mohli si vybírat, kam pro první výplatu. Kladli si podmínky, jakou mzdu by chtěli dostávat, jakým služebním autem budou jezdit a který mobilní telefon je ve společnosti dost atraktivní.

Letos se situace otočila. Firmy spíše propouštějí, než nabírají nové pracovníky, a pokud už přijímají, dávají přednost zkušenějším lidem. Absolventi mají smůlu.

S diplomem a hadrem v ruce

Absolventka politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, šestadvacetiletá Lenka, sice ještě dokončuje studia na právnické fakultě, ale s hledáním práce již má bohaté zkušenosti. Tvrdě se hned konfrontovala s realitou. Toužila po místě, kde by využila jazykové znalosti a zároveň si rozšířila poznatky z právnického prostředí.

»Šla jsem na několik pohovorů, ale podmínky, které mi sdělili, se lišily od těch v nabídce - například plat byl jen poloviční. Jedna firma třeba slibovala administrativní práci v právní oblasti. Ve skutečnosti šlo o post recepční a zároveň jedním z požadavků byl i úklid celého patra kanceláří. Vlastně se jednalo o práci recepční a uklízečky v jednom,« podotýká.

Podobné příběhy vyprávějí i další čerství uchazeči o zaměstnání. Jsou zaskočeni.

Jejich starší kolegové, kteří hledali první zaměstnání před dvěma roky, mají totiž diametrálně odlišné zážitky. Tehdy se o ně podniky doslova praly.

»Stačilo jim oběhnout pár adres a ihned dostali tři čtyři šance,« popisuje Barbora Tomšovská, šéfka personální agentury Touchdown.

Lidé s novým diplomem v kapse mají ale už několik měsíců smůlu. Ocitli se na trhu práce v době, kdy se firmy pracovníků spíše zbavují. A nízká nebo žádná praxe jejich atraktivitu snižuje.

»Podíl absolventů na celkovém počtu nově přijímaných zaměstnanců nikdy nepředstavoval většinu a v poslední době je těchto nabídek méně,« uvedl Štěpán Marzini, senior manažer lidských zdrojů společnosti T-Mobile.

Přidává se k němu i Lucie Nováková, ředitelka odboru komunikace společnosti Skanska: »Nábor u nás je i s ohledem na vývoj stavebního trhu omezen. Nedokážeme nyní absolventům nabídnout obvyklý počet volných pozic.«

Pro práci na internet

Mnozí z těch, co právě opustili školní lavice, tak často berou i takové pozice, které s jejich kvalifikací nemají nic společného. Absolventi dnes pro firmy častěji než dříve představují levnou pracovní sílu.

Podobné zkušenosti hlásí i úřady práce. »Vzhledem k celkovému úbytku volných míst v letošním roce mají i absolventi větší potíže s uplatněním než v minulém roce a jejich počty v evidencích úřadů práce vzrostly,« tvrdí Ivana Ondráková z Úřadu práce v Brně.

Přidává se i vedoucí oddělení analýz a prognóz Jaroslav Mikšaník z Úřadu práce v Olomouci: »Letošní absolventi škol mají těžší pozici na trhu práce než v minulých letech - značná část firem se stále potýká s nedostatkem zakázek a propouští.«

A to platí, i když se po mnohaměsíčních růstech v říjnu počty lidí bez práce konečně zastavily. Dokonce oproti září lehce poklesly na necelých pět set tisíc osob.

Nepatrně se snížily i absolutní počty absolventů registrovaných na úřadech práce, ale statistiky tentokrát realitu nemapují věrně.

Většina těch, co právě dokončili školu a marně hledají práci, se totiž na úřady nehrne. Nemá proč. Podporu nedostane a s hledáním místa jim úřednice zavalené agendou s ostatními uchazeči také moc nepomohou. V oficiálních statistikách tak počty nezaměstnaných absolventů dosahují sotva sedmi procent z celé armády uchazečů o místo.

»Podíl absolventů, kteří se obracejí na úřady práce se žádostí o pomoc, rok od roku klesá. Naučili se totiž využívat i jiných forem hledání práce. Kontaktují zaměstnavatele přímo nebo sami inzerují,« vysvětluje Miroslav Křížek, ředitel Institutu rozvoje podnikání při Vysoké škole ekonomické (VŠE) v Praze.

Chudší Career days

Realističtější obrázek než oficiální statistiky zřejmě podává postřeh z portálu Jobs.cz.

»Internetový pracovní trh od září mírně ožívá. V říjnu je oproti předchozímu měsíci o několik set inzerovaných pozic více. Počty volných míst vhodných pro absolventy ale nadále klesají,« uvedla Jana Skalová ze společnosti LMC, jež uvedený portál provozuje.

Doplňuje, že zaměstnavatelé nabídky pro absolventy snížili o třetinu.

Mladí jsou sice často energičtí a otevření poznávání, ale jejich zaměstnávání je akcí s výsledkem více než nejistým. »Zaměstnavatelé do nich musejí vložit výraznou počáteční investici v podobě cenného času a energie při zaškolování. Proto dnes většina firem uvádí jako podmínku pro přijetí praxi, nejlépe v oboru,« vysvětluje Křížek.

A když už to zaměstnavatelé risknou, tak jim po roce, nejdéle po dvou, noví kolegové utečou. Pověstná fluktuace absolventů patří k jejich největším stigmatům. Je o tom přesvědčena více než polovina firem, jak vyplývá z výzkumu agentury Touchdown.

Daleko menší zájem zaměstnavatelů o mladé byl znát i na letošních jarních Career days, které organizuje česká pobočka mezinárodní studentské organizace AIESEC. »I z příštího ročníku, který právě připravujeme, některé firmy odstupují,« uvádí Kateřina Jirková, prezidentka pobočky mezinárodní studentské organizace.

Absolventi jsou nenadálou situací rozčarováni a mají dojem, že bez známých zajímavé místo s perspektivou nenajdou.

»Pokud neznáte aspoň lidi, kteří znají někoho, kdo vás na dané místo doporučí, nemáte šanci,« popisuje svou půlroční anabázi Petra, která hledala práci v oboru HR (human resources).

Nakonec místo sehnala - jak jinak než přes známé -, i když ne ve vysněné oblasti. A je ráda. »Polovina mých bývalých kolegů z ročníku stále nic nemá,« dodává.

Hezký vzhled vynáší

Někdo přechodnou situaci řeší brigádou, někdo čeká na příležitost, a tak si k práci asistentky přihodí i úklid. A někdo sází na vzhled. Zvlášť v zemích, kde konkurence a boj o »lepší« místa znamená výtah z chudoby.

»Nejsem spokojen s tím, jak vypadám. Myslím, že po plastické operaci budu vypadat lépe a s lepším zevnějškem si najdu přítelkyni i práci,« uvedl student Wang Liang v reportáži České televize o tom, že mladí Číňané nepovažují za vstupenku k úspěchu už jen vysokoškolský diplom, ale i hezčí tvář.

K nejpopulárnějším zkrášlovacím procedurám patří operace horních a dolních očních víček, zužování čelistí, zvyšování nosní kosti. Výsledkem mají být »západně« vypadající tváře.

V Číně letos hledá práci šest milionů absolventů, a tak zkoušejí všechno možné, aby dosáhli v takové konkurenci úspěchu.

»Když se zaměstnavatel podívá na fotografii na životopisu, krása vám pomůže dostat se aspoň do druhého kola,« vysvětluje posedlost po plastické chirurgii Ou-jang Chuej, čínský personalista.

Personálky neberou

V Česku jsou naštěstí plastické operace stále především doménou modelek a hvězdiček šoubyznysu, ale i tady se studenti na trhu práce snaží více než dříve. Učí se jazyky, již při studiích chodí na praxe, jezdí do světa na zkušenou.

»Výrazně vzrostl zájem studentů o zahraniční stáže. Je to jedna z cest, jak se uplatnit během studia nebo těsně po jeho dokončení. A také, jak řešit momentální nedostatek nabídek v tuzemsku,« říká Kateřina Jirková.

Dnešní mladí jsou sebevědomí a perfektně se vyznají v informačních technologiích. Věří, že sami spíše naleznou »práci snů«. Zprostředkování obecně není oblíbené, přímý kontakt je lepší. Faktem je, že personální agentury absolventy neberou vůbec.

Na nízkou odezvu od zprostředkovatelů si stěžuje téměř každý, kdo s diplomem v ruce hledá práci.

»Poslala jsem životopisy do doporučených agentur práce. Většinou se mi vůbec nikdo neozval. Ale jedna personalistka aspoň zavolala. Bohužel konstatovala, že vzhledem k tomu, že jsem čerstvý absolvent, nemám moc šancí cokoliv najít,« stěžuje si Zuzana Nováková.

Ale pláče na špatné adrese. Agentury práce se hledáním vhodných kandidátů živí, a tak musejí především vyhovět požadavkům firem. »Podniky zápasí s nedostatkem peněz. A tak se jim zdá zbytečné, aby za dohazování absolventů ještě platily, když ti je, než se zaučí, i tak budou zprvu stát spoustu času i peněz,« vysvětluje Barbora Tomšovská.

A podává recept, jak práci hledat: »Ideální je kontaktovat přímo konkrétní firmu, nejlépe jejího personalistu. A neposílat mu jen stručné CV, ale i sepsat představu, co přesně chci dělat, kam by se měla má kariéra ubírat.«

Začarovaný kruh

Ani pak ale utrpení nekončí. Jednání se zaměstnavateli bývá občas trapné. Problém je v tom, že jsou příliš dobří.

»Mým problémem zřejmě bylo, že jsem se zdála budoucím zaměstnavatelům "překvalifikovaná". Na jednom pohovoru na místo účetní asistentky s cizími jazyky mi výslovně řekli, že mě nevzali jen proto, že měli strach, že v pozici dlouho nevydržím, protože mě nebude bavit,« svěřuje se Bára Aubrechtová, absolventka Vysoké školy ekonomické a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, obor němčina a finština.

»Existuje obava zaměstnavatelů, že v případě získání praxe jim absolventi odejdou,« potvrzuje Xenie Johnová, náměstkyně ředitele Úřadu práce v Praze pro oblast zaměstnanosti.

Bára nakonec přijala nabídku referentky call centra s platem 28 tisíc korun měsíčně. Práce jí vyhovuje, ale vzhledem k jejímu vzdělání je podřadná. V současné době to však není nic neobvyklého.

»Hodně absolventů, aby nezůstali v evidenci úřadu práce, bere práci zcela mimo svou profesi i obor, pod úrovní vzdělání, někteří jsou ochotni pracovat i přes agentury práce,« tvrdí Svatava Baďurová, tisková mluvčí Úřadu práce v Ostravě.

Na toto chování má ale především vliv úprava zákona. »Absolventi škol, kteří neodpracovali v posledních třech letech alespoň dvanáct měsíců, nemají ze zákona nárok na podporu v nezaměstnanosti, a tak mnohdy hledají jakoukoli práci, protože potřebují mít nějaký příjem,« řekl Ekonomu ředitel Úřadu práce v Hradci Králové Martin Horák.

Sporné kvality

Absolventi mají pro firmy spoustu nevýhod, jako jsou nesamostatnost, nedostatek zkušeností, přehnané požadavky nebo nedostatečná představa o budoucnosti, které budoucí zaměstnavatele odrazují.

»S tím souvisejí i sekundární problémy, jakými jsou přehnané nároky na plat, neschopnost práce v týmu, neznalost jazyků, právního rámce či vysoký sklon k fluktuaci zapříčiněný absencí vytrvalosti,« zdůrazňuje Miroslav Křížek, ředitel Institutu rozvoje podnikání při Vysoké škole ekonomické v Praze.

Ví, o čem mluví. Vlastní totiž zároveň firmu zajišťující výuku jazyků a mladé lidi občas zaměstnává. »Absolventi vysokých škol jsou velmi dobře připraveni po teoretické stránce a mají vysokou kvalifikaci z prestižních škol. Nejsou však schopni své vědomosti uplatnit,« říká. To je dle jeho slov důvodem, proč nakonec některé společnosti dávají přednost zkušenějším, i když dražším pracovníkům.

»Někteří absolventi vykazují špatné komunikační dovednosti. A u řady z nich vysoké sebevědomí neodpovídá znalostem a kvalitě odvedené práce,« stěžuje si Klára Pačesová, mluvčí České spořitelny.

Téměř polovina z respondentů zmíněného výzkumu uvádí, že finanční požadavky absolventů nejsou úměrné tomu, co mohou firmě přinést. Právě přehnané nároky lidí, sotva odrostlých škamnám, a vysoké sebehodnocení odrazuje řadu zaměstnavatelů.

Anebo vidí svět až příliš zjednodušeně, optikou malých pracovních zkušeností.

»Myslím si, že když má člověk všech pět pohromadě, může dělat i manažerské pozice. Kde, popravdě, žádná kvalifikace není třeba. Jen pro to člověk musí mít buňky,« domnívá se pětadvacetiletá Andrea, která vystudovala statistické a pojistné inženýrství a právě se snaží najít práci v oboru. Každá mince má dvě strany, a stejně tak absolventi mají i své výhody, díky nimž je řada firem preferuje.

»Nejsou zatíženi špatnými pracovními návyky z předchozích zaměstnání a firmy je mohou samy vychovat,« myslí si Magdalena Čadová z plzeňského úřadu práce.

Jsou flexibilní, tvární a často bez závazků a nedělá jim problém za prací cestovat. Zkušení pracovníci mají sice znalosti a dovednosti, ale už mají své manýry.

»Nemusejí být tak tvární, mají své návyky. Ti nezkušení se naopak adaptují lépe, učí se věci rychleji,« přiznává Štěpán Marzini ze společnosti T-Mobile.

Martin Chalupský, mluvčí RWE, dodává: »Ceníme si jejich otevřeného přístupu a pohledu, často vidí věci, které zkušení zaměstnanci již neřeší, a tím nám pomáhají najít cesty ke zlepšení.«

Absolutní nezájem

Abychom ale neházeli vinu jen na absolventy či na krizi, i personalisté a jiní představitelé firem mívají rozostřený pohled.

»Například se vůbec neobtěžují odpovídat na nabídku, když o nás nemají zájem,« říkají absolventi.

Po nástupu do vybojovaného místa je roztrpčuje skutečná náplň práce.

»Řada nabízených prací je absolutně monotónní a jediné potěšení, které přinášejí, je vidina výplaty,« svěřuje se Petr, dvaadvacetiletý absolvent politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

S tím ostře kontrastují leckdy nesmyslné nároky firem, byť jde o práci, již by zvládla i pověstná cvičená opice. »Plynulá angličtina už nestačí, firmy požadují ještě další jazyk. To bych pochopila, kdyby šlo třeba o němčinu, ale co si myslet o podmínce znalosti japonštiny či norštiny na absolventské místo?« nechápe budoucí personalistka Petra.

Politolog Petr přidává i další výtky: »Ekonomické vzdělání je pomalu považováno za nutný standard srovnatelný s gymnaziálním vzděláním, případně maturitou. Paradoxně je možné mluvit až o perverznosti nároků na ekonomické vzdělání, které je tak často požadováno i u studentských prací, kde by stačilo maximálně středoškolské vzdělání, případně rozumná dávka selského rozumu.«

Vede medicína, obchod, nebo IT?

Ne všichni absolventi si ale musejí zoufat. V některých oborech není s hledáním místa problém. Obecně se úřady práce shodují, že lépe se uplatní IT specialisté, právníci, lékaři, obchodní zástupci, ekonomové, inženýři a středoškoláci v oblasti strojírenství, stavebnictví či gastronomických služeb.

Podstatně hůře jsou na tom pedagogové a absolventi humanitních oborů či oborů, jako jsou marketing, PR, ekonomie, bankovnictví a finanční služby.

Zkušenosti firmy LMC dokazují, že zatímco do jedné technické pozice se přihlásí až deset kandidátů, o ostatní místa se utkává klidně čtyřicet zájemců.

Ačkoliv museli absolventi podstatně slevit ze svých mzdových představ, leckdy až o třetinu, některých oborů se to netýká.

»Největší nástupní platy jsou v IT, dobrou mzdu mohou získat i absolventi s úzkoprofilovou kvalifikací, se vzděláním či stáží ze zahraničí, zejména technického a přírodovědného zaměření - farmacie, komerčně atraktivní vědecký výzkum, oblast energetiky a strojírenství,« vypočítává Skalová z firmy LMC.

Průměrný nástupní plat pro vysokoškoláky se pohybuje kolem dvaceti tisíc hrubého. A ani v příštích letech zřejmě své o něco starší kolegy, kteří si práci hledali v době konjunktury, hned tak nedoženou výší svého platu.

Z výzkumu Yaleské univerzity vyplývá, že každé zvýšení nezaměstnanosti o jeden procentní bod znamená pád platů absolventů o šest až sedm procent. A dokonce ani po patnácti letech efekt nevymizí. Kdo začal pracovat v době recese, bere stále o 2,5 procenta méně než jeho kolega z »tučných let«.

Spravedlivá krize

Svým penzem negativních zkušenosti na trhu práce ale absolventi nevybočují. »Nemyslím si, že by pro ně situace byla beznadějná, i když veselá také není. Boj o místa se odehrává ve všech pozicích, i těch manažerských,« míní Tomšovská z agentury Touchdown.

V tom je krize spravedlivá a v duchu hesla »Padni, komu padni« bere pracovní příležitosti i ostatním skupinám zaměstnanců.

»Nezaměstnaní absolventi už několik let nepatří do kategorie rizikových skupin uchazečů o zaměstnání. Dá se říci, že míra jejich nezaměstnanosti stoupla úměrně tomu, jak se zvýšil počet lidí bez práce obecně,« zdůrazňuje Ilona Šumíčková z Úřadu práce ve Zlíně.

Oživení očekávají personalisté na jaře příštího roku. »Absolventi patří mezi dostupnou, flexibilní a relativně levnou pracovní sílu, což je pro řadu zaměstnavatelů klíčové.

Anebo mohou začít podnikat, jak radí Miroslav Křížek z VŠE. Sám začal v prvním ročníku na fakultě doučovat jazyky a dnes vlastní Jazykový institut Praha, školu se čtyřmi pobočkami. »Studenti vysokých škol jsou v ideálním věku pro zahájení podnikání. Nejsou zatíženi závazky a mohou si více dovolit riskovat. Pokud mají ideu, která by mohla fungovat, a jejich pocit přetrvává i po pečlivé kalkulaci, měli by zkusit projekt rozjet,« míní Křížek.

Marcela Alföldi Šperkerová
Simona Bartošová

Absolventi jsou nenadálou situací rozčarováni a mají dojem, že bez známostí zajímavé místo s perspektivou nenajdou.

Počty volných míst pro absolventy stále klesají, přestože jinak internetový trh práce mírně ožívá.

Téměř polovina firem uvádí, že finanční požadavky absolventů nejsou úměrné tomu, co firmě mohou přinést.

Počty nezaměstnaných absolventů

Počet volných míst pro absolventy