Podnikání v sutaně

Strahovský klášter vypadá impozantně a krásně. Zvenku. Zdání ale klame. První, co nezbytně potřebuje, je oprava střech. Jeho opat Michael Josef Pojezdný má starost, kde sehnat 40 milionů korun. Pokud se politici dohodnou a schválí připravený zákon o odškodnění církví, uleví se mu. Do dvou týdnů má o návrhu jednat vláda, pak přijdou na řadu poslanci a senátoři.
Premonstráti by měli dostat z majetku zabaveného po roce 1948 v jižních Čechách zpět nejméně 2500 hektarů lesů, pole a možná i rybníky. Prostředky, jež by získali za hospodaření s nimi, by sice přicházely až za řadu let, klášter by však získal jistotu, že jednou je mít bude.
"Když restituce neprojdou, budou naše budovy chátrat dál a my nikdy nebudeme schopni napravit, co komunistický režim způsobil," varuje strahovský opat. Státní peníze v žádném případě na rekonstrukce nestačí. Premonstráti zatím spoléhali na vlastní síly. Avšak finance z pronájmů, restaurací, malého pivovaru, penzionu či prodeje upomínkových předmětů pokryly jen novou střechu nad polovinou nejslavnějšího pražského kláštera.
Velké částky vyžadují i další objekty, které řád v České republice vlastní. "Potřebujeme zhruba půl miliardy," odhaduje Pojezdný.

Velké vyjednávání
O restitucích a náhradách rozhodne nakonec parlament. Budovy stát církvím a řádům vrátil už v roce 1990. O kostely a fary nepřišly nikdy. Nyní jde o ohromné sumy.
Kláštery mají dostat pozemky za 51 miliard korun. Katolická biskupství a ostatní církve dohromady pak místo původního majetku získají nárok na finanční náhrady za dalších 83 miliard. Tato částka by se měla vyplácet postupně s úroky po dalších 60 let a tím pádem naroste na celkových 247 miliard korun. Na okamžité vypořádání stát nemá peníze.
"Komu se zdá úrok 4,85 procenta ročně vysoký, ať si všimne současné inflace. Nebo si může porovnat kupní sílu tisícikoruny před šedesáti lety a dnes," podotýká hlavní církevní vyjednavač, předseda České biskupské konference a olomoucký arcibiskup Jan Graubner.
"Emise dluhopisů nepřicházela v úvahu, proto se rozhodlo o šedesátiletých splátkách s anuitou," vysvětluje náměstek ministra financí Eduard Janota. Okamžité vyplacení náhrady není možné ani s ohledem na Brusel. Zvýšil by se státní dluh a rozpočtový deficit by se nevešel do slíbených tří procent HDP. Překročil by 5,5 procenta.
"Anuita byla na 4,85 procenta určena proto, že trh na tuto výši oceňuje úrok pro 50letý úvěr," vysvětluje Janota.
Církve se pokoušely vyjednávat nižší úročení, ale za aktuální valorizace. To Ministerstvo financí jednoznačně odmítlo. I tak se náměstek domnívá, že o celé operaci bude ještě nutné jednat s Evropskou komisí. Jde o to, aby nenastaly zbytečné komplikace při posuzování české rozpočtové politiky.
"Je to přijatelný kompromis. Žádáme jen částečnou náhradu. Církev už ztratila příliš mnoho energie handrkováním o majetek. Stát se konečně zbaví problémů a nálepky zloděje," komentuje arcibiskup Graubner.
Připomíná i vstřícnost vůči menším církvím při rozdělení náhrad. Ty získají asi 17 procent z celkové částky, i když co do počtu věřících jich je desetkrát méně než katolíků.

Nakupovat, pronajímat, investovat
Představu o tom, co přijde, si lze vytvořit ze způsobu, jak pražské arcibiskupství s omezenými prostředky podniká dnes. Z nájmů každoročně získává kolem padesáti milionů korun. Některé budovy mělo z minula, další dostalo darem, jiné v posledních letech koupilo. Největší z nich má v Dejvicích v Thákurově ulici. Část ze 17 tisíc čtverečních metrů ale pronajímá Teologické fakultě Univerzity Karlovy a na té vydělávat nechce.
Výnosnější jsou menší budovy. Například palác ve Sněmovní ulici. Je naproti Poslanecké sněmovně, a tak v něm sídlí Parlamentní institut. Pronajímala si ho ODS, která v něm měla po celá devadesátá léta stranickou centrálu. V Bohnicích zase církev využila toho, že vlastnila pozemky pod komplexem skladů a kanceláří. Celý objekt odkoupila a teď ho provozuje ve vlastní režii. V bývalé faře u sv. Štěpána je španělské obchodní zastupitelství. Arcibiskupství patří i tři činžovní domy.
"Touto cestou chceme jít i dál. Máme již kontakty a informace a Praha se svými cenami nemovitostí a výší pronájmů je pro nás zajímavá," říká Karel Štícha, ekonom pražského arcibiskupství. Sám se v této oblasti orientuje výborně, je totiž stavebním inženýrem.
Až přijdou peníze od státu, tak bude možné uvažovat o založení investičního fondu. "To je zajímavá myšlenka. Dělali bychom to ale sami, s vlastními lidmi. Hodně bych se bránil, aby arcibiskupství vkládalo budovy do cizích fondů," zdůrazňuje ekonom.
Štícha předpokládá, že se začnou nakupovat cenné papíry. "Už nás s nabídkami oslovily některé renomované banky a investiční společnosti," naznačuje. Nic konkrétního neprozradí. Jednání jsou na samém počátku. I kdyby zákon prošel vládou a parlamentem bez zádrhelů, peníze začnou na účty arcibiskupství chodit nejdříve za dva roky.

Peníze po troškách
Jinak to nebude ani v olomoucké diecézi, která v minulosti také patřila k těm bohatším. "Finance z případného odškodnění musíme investovat tak, aby dlouhodobě přinášely zisk," zdůrazňuje její ekonomka Anna Výkrutová. Většina z takto získaných prostředků prý půjde na platy a pojištění duchovních i zaměstnávaných laiků, na provoz a údržbu církevního majetku.
Výkrutová upozorňuje, že ještě před rokem 2030, kdy stát přestane přispívat na platy duchovních, musí mít diecéze finance, které tento výpadek nahradí. "Bude to obrovský problém, protože se podle připravovaného zákona budou církvím peníze vyplácet po kouscích," poznamenává.
Po dvacet let budou totiž církve pobírat současný státní příspěvek na činnost, který nyní představuje ročně částku 1,3 miliardy korun. Jeho výše každý rok klesne o pět procent až k nule.
Nic se však v budoucnu nezmění na tom, že stát každoročně dává 1,5 miliardy korun na opravy církevních památek. Beze změny zůstanou dotace na církevní školy a sociální ústavy.
V každém případě diecéze začnou dostávat stamilionové částky a jak v hlavním městě, tak i jinde v republice se stanou významnými investory. Na základě předběžné dohody je ročně pro katolickou církev na náhradách určeno 3,5 miliardy korun. Biskupství je osm a musí se mezi sebou podělit. Nemělo by se přitom hledět ani tak na objem bývalého majetku, ale na potřeby. Tak či onak Praha bude nad průměrem. Po šedesát let bude dostávat nejméně 400 milionů a příslušné úroky. Její rozpočet se téměř zdvojnásobí.

I charita může vydělat
Existují rovněž projekty na pomezí chladné investice a toho, co veřejnost od církve očekává. Pražské arcibiskupství vysoudilo na jih od Prahy v Dolních Břežanech (kde do roku 1950 hospodařilo na vlastním velkostatku) zámeček. Chce ho přebudovat s nákladem 300 milionů korun na Dům pokojného stáří. Na penzion pro důchodce. Plány jsou hotové, peníze z náhrad by usnadnily financování projektu.
"Škol máme patnáct a další neplánujeme. Budeme jim finančně pomáhat, zkvalitní se v nich výuka. Začíná se ale diskutovat o tom, zda by se v nich nemělo platit školné," podotýká Štícha. Část nákladů se zatím musí krýt ze sbírek v kostelech.
Arcibiskupství kromě toho uvažuje, že přidá peníze na pořádání koncertů v pražských kostelech. A zvýší příspěvek na provoz katolické církvi blízkého rádia Proglas, a především televize Noe. O vlastních stanicích neuvažuje.

Chceme nové kostely
Mnoho z nových peněz spolkne vlastní provoz. Třeba v Praze se zatím hospodaří se ztrátou. První na řadě jsou samotní kněží, kteří by měli dostat přidáno. Od státu v průměru neberou ani 16 tisíc korun měsíčně. Diecéze budou do systému odměňování nově přidávat vlastní prostředky a celý systém převezmou. Musí se dohodnout: není únosné, aby se budoucí odměny kněží na různých místech republiky od sebe výrazně lišily.
Ačkoliv to, že by studenti teologie začali licitovat a vybírali si fary, kde více platí, nehrozí. Každý z nich studuje pro konkrétní biskupství, které hradí i náklady. Biskup pak o jejich umístění rozhodne. Připomíná to bývalá podniková stipendia.
Drahá je snaha získat další ovečky. Arcibiskupství chce rozšířit činnost tam, kde katolická církev zatím moc vidět není. Na sídliště na okraji hlavního města.

Dary a sbírky
Proč se ale musí stavět nové kostely, když jich má katolická církev přes tři tisíce? Stojí na nevhodných místech. Demografické poměry se změnily. V zemědělských oblastech je kostelů nadbytek, přitom některé farnosti jsou delší dobu opuštěné. Ve velkých městech zase chybějí.
Právě dokončené komunitní centrum na Jižním Městě s kostelem, sálem, kluby i učebnami přišlo na 130 milionů korun. I daleko menší kostel v Nových Butovicích stál 35 milionů.
Představa, že na nové kostely přispívá Vatikán, je mylná. Naopak. Čeští věřící dvakrát do roka v jeho prospěch pořádají sbírky a posílají pak peníze na aktivity Svatého stolce po celém světě. Jde o desítky milionů korun. Vloni se v kostelech vybralo na 600 milionů korun, v předchozích letech zhruba také tolik.
Katolická církev by se v příštích letech chtěla uchytit na okraji hlavního města, a to na Černém Mostě, Barrandově, ve Zličíně, Petrovicích a také na Kladně.
V Olomoucí žádné nové kostely stavět nechtějí. Nepotřebují je, mají jich dost. Nevěří také, že by vedlejší drobné aktivity farností mohly do arcibiskupské pokladny výrazněji přispět.
"Ani vinné sklepy nám v tom nepomohou. Naše výroba je určena jen k bohoslužebným účelům," říká olomoucká ekonomka Výkrutová.
Na Moravě více spoléhají na dary a sbírky. Z nich se zatím financuje církevní školství. Naposledy tak zrekonstruovali klášterní objekt pro gymnázium na Velehradě.

Budou se prodávat fary?
Jednotlivá biskupství se na konkrétním rozdělení zmíněných 3,5 miliardy korun ročně teprve musejí domluvit. Podle informací Ekonomu to nemusí být úplně bezproblémová záležitost. Každá z diecézí může chtít z finančního koláče odkrojit větší kus.
Jenže jejich finanční situace je rozdílná. V Olomouci a v Brně je situace o něco lepší. V těchto městech žije mnoho věřících, kteří jsou ochotni na činnost církve přispívat.
Nic takového naplatí pro biskupství v Plzni či Litoměřicích, která jsou obklopena ateisty. Na Plzeňsku, Českobudějovicku a Královéhradecku římskokatolická církev dokonce rozprodává či pronajímá neobsazené fary. To by mělo až na výjimky skončit.
Obecně katolíci chtějí po celé republice rozšířit nabídku aktivit pro matky a děti na sídlištích v podobě mateřských center. Předpokládají posílení školského systému od mateřských škol až po vyšší odborné školy. Nemluvě o oblasti hospiců, domovů pro seniory a nemocnic. Jako zřizovatel platí církev údržbu objektů, na žáka či pacienta dostává peníze jako každé jiné zařízení. Z ministerstva školství nebo ze zdravotního pojištění. Na tom se přijetím zákona nic nezmění.

Půjčka státu
Připravované církevní restituce jsou i ve vládních kruzích považovány za štědré. Církve se musely obrnit trpělivostí, ale dočkaly se. Něco z technických důvodů vydat nejde. Na pozemcích vyrostly budovy či silnice. Podle odhadu církevních vyjednavačů by to však v 90 procentech případů možné být mělo.
Na námitky, že církve žádají mnoho, má arcibiskup Graubner jasnou odpověď: Stát de facto od církví dostává půjčku na 60 let a musí za ni zaplatit.
"Církev nežádá žádné náhrady za zchátralý majetek. Diecéze se spokojí jen s finanční náhradou a například ženské řehole nedostanou prakticky nic," připomíná.
Samotná výše restituovaného majetku - 134 miliard korun - je výsledkem dohody mezi církevními představiteli a zástupci koaličních stran. "Je to kvalifikovaný odhad, na kterém jsme se shodli. Jen na pražském arcibiskupství máme dvě skříně dokumentů," říká Štícha.
"Nejde o žádné nadstandardní odškodnění. Církve jsou, co se týče finančního či majetkového zabezpečení, ve velmi špatném stavu," dodává náměstek ministra kultury Jaromír Talíř (KDU-ČSL).
Ani pro samotné kláštery nebude zákon mávnutím kouzelné hůlky. Nelze předpokládat, že jim vrátí veškerý pozemkový majetek. Například strahovští premonstráti v roce1948 měli přes osm tisíc hektarů lesů a polí a zpět asi dostanou ani ne polovinu. Navíc budou čekat. "Poničené lesy musíme dát do pořádku. To bude trvat roky," upozorňuje opat Pojezdný. Připomíná zkušenost ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, kterému trvalo dvanáct let, než se jeho lesy daly využívat.
Podobně jako strahovští premonstráti na tom jsou v ostatních klášterech. V České republice je 28 mužských řádů, které obývají a spravují samozřejmě desítky objektů. Na opravy dostávají od státu pouhé tři miliony korun ročně.
Mezi ekonomy větší námitky nejsou. "Nedomnívám se, že při posuzování návrhu má hrát dominantní roli otázka, zda je návrh maximálně ekonomicky výhodný pro stát. I tak existují argumenty, že není pro český stát nevýhodný," tvrdí například hlavní ekonom ČSOB Martin Kupka. Přitom je nutné brát v úvahu rozsah zabaveného majetku, míru jeho znehodnocení, ušlý zisk. Stejně tak budoucí úspory, až se církve stanou nezávislé na rozpočtu. I to, že obce a města konečně budou moci nakládat se zablokovanými nemovitostmi.
Souhlasí i spoluautor české ústavy. "Je to dobrý krok na cestě k úplnému odloučení státu a církve, po němž volal už Masaryk," prohlašuje emeritní ústavní soudce Vojtěch Cepl.

Josef Pravec
Jiří Kouda

Přehled zabraného pozemkového majetku církevních řádů a kongregací

II. část

Diecéze se v celé republice stanou významnými investory.

První na řadě budou kněží. Měli by dostat vyšší mzdy.

2500 ha
lesů mohou dostat na jihu Čech strahovští premonstráti.

3,5 mld. korun
dostane každoročně jako náhradu katolická církev.