Všechno špatné...

Nafta u pump na pětatřiceti korunách a pokud se ropa vyšplhá na dvě stě dolarů za barel, můžeme se těšit na naftu za padesát. Pro zajímavost, padesátilitrová nádrž by byla za dva a půl tisíce. Takže kdo jezdí denně do práce padesát kilometrů, může už za pár let počítat s osmi tisícovkami jenom za naftu.

Všechno špatné pro něco dobré: možná se konečně dočkáme většího rozšíření teleworkingu, tedy práce bez osobní přítomnosti na daném místě. Samozřejmě, že například pro slévače nebo opraváře kombajnů to není ideální řešení. Ale existuje spousta druhů práce, která se dá, alespoň částečně, vykonávat i na dálku. A jsou osvícené firmy, kde zaměstnanci některých profesí už teď nejezdí do práce každý den. V porovnání s tou armádou lidí, kteří každé ráno usednou ke svému počítači v kanceláři, je to však jen kapka v moři. Zatím.

Teleworking je možnou odpovědí nejen na drahou naftu. Je také součástí krizových plánů pro případ katastrofy, a to jak na úrovni firem, tak celých států. Ale zpátky na zem: umožnit lidem pracovat z domova je v řadě případů jedinou možnosti, jak si je udržet.

Samozřejmě, všechno má svá úskalí. Ke každé práci jsou potřeba odpovídající podmínky, což v případě teleworkingu není jen počítač a rychlé internetové připojení. Jde také o společenský status tohoto způsobu práce: doma pracující člověk totiž může být svým nejbližším okolím vnímán jako povaleč, který by měl zahnat nudu nějakou užitečnou činností jako je sekání zahrady nebo aspoň umytí oken.

Totéž, co pro nadřízené v domácnosti platí i pro nadřízené ve firmě. Ti často nedokáží řídit pomocí stanovování cílů a kontroly výsledků – takže pro ně pracuje pouze ten, koho vidí sedět u počítače.

Teleworking je jen jednou z forem vzdálené spolupráce. Stejně, jako je často zbytečné jet padesát kilometrů do práce, je leckdy zbytečné letět přes půl kontinentu nebo přes oceán. Řada jednání se dá vyřídit pomocí videokonference nebo s podporou systému pro vzdálenou spolupráci. Upřímně řečeno, výsledek dvouhodinové práce nad klíčovým dokumentem může být podstatně lepší než výsledek celodenního výletu za tříhodinovým žvaněním...

Vize technologických nadšenců je potřeba vždycky krotit. Nejsme roboti a představa, že spolu úzce spolupracují lidé, kteří se nikdy neviděli, je většinou nereálná. Teleworking proto nebude univerzální odpovědí na rostoucí ceny energie a lidé své cesty do práce i na schůzky přinejlepším omezí. Drahá nafta a kerosin nás však dotlačí i k jiným užitečným řešením, která bychom jinak přijímali pomaleji a neochotně. Jedním příkladem je podpora hromadné dopravy, třeba v podobě vyhrazených pruhů pro autobusy, nebo – po vzoru Kalifornie – pro plně obsazené vozy.

Druhým příkladem je podpora cyklistiky. Kdyby byla česká města přátelštější k cyklistům, také by se ušetřilo hezkých pár tisíc tun paliva. Cesta do práce na kole je stále v Česku exotickým způsobem. Česká města (Prahou počínaje) stále nejsou k cyklistům přátelská.

Tomáš Rutrle, generální ředitel Fujitsu-Siemens Computers