Splatnost faktur daleko za hranou toho, co je ještě ekonomicky přijatelné, musí běžně akceptovat české firmy. Místo 55 dní, na něž jsou ještě bez problémů ochotné kývnout, běžně kvůli tvrdému konkurenčnímu boji umožňují svým zákazníkům zaplatit až za 75 dní. Výjimkou ale nejsou ani případy, kdy si podnikatelé dohodnou splatnost faktur v rozmezí 90 až 180 dní. Ukázal to průzkum společnosti Intrum Justitia a Komory certifikovaných účetních.

Tak dlouhé doby splatnosti jsou ale výrazně za limitem toho, co umožňuje zákon. Podle občanského zákoníku, který tuto oblast upravuje, nesmí splatnost ujednaná mezi firmami ve smlouvě přesáhnout 60 dnů. Delší splatnost si mohou podnikatelé dohodnout pouze v případě, že to není vůči věřiteli hrubě nespravedlivé.

"Za hrubou nespravedlivost jsou považované zejména případy, kdy věřitel je slabší stranou, ekonomicky závislou na smluvním partnerovi, který může situace zneužívat a diktovat si podmínky, například právě lhůtu splatnosti," popisuje prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk. Při posuzování toho, jestli je dohodnutá splatnost hrubě nespravedlivá, se v praxi posuzuje, zda ujednání nevybočuje z toho, co je v daném odvětví běžné. Například při dodávkách zboží a služeb do zdravotnictví tak například nepřekvapí splatnost přesahující 100 dní. V tradičně platebně ukázněném automobilovém průmyslu by ale tak dlouhá splatnost byla na pováženou.

Roli hrají také okolnosti konkrétního obchodního vztahu, jako je finanční situace věřitele nebo závislost jeho podnikání na obchodním vztahu s dlužníkem. "Hrubě nespravedlivá může být například doba splatnosti v řádech několika měsíců u drobného podnikatele, pro jehož podnikání je klíčový obchodní vztah s dlužníkem," uvádí typický příklad advokát PwC Legal Miloš Sochor. Pomoc v takových případech může hledat podnikatel u soudu. Ten může prohlásit původní ujednání za neplatné. Novou dobu splatnosti pak soudce zpravidla stanoví na 30 dnů.