Na dětství v Africe si dnes Martin Jahoda vzpomíná jen mlhavě. Snad až na mikulášské oslavy, kdy jeho a ostatní děti přišel postrašit jeden z místních, který svou barvou kůže a rituálními tanci dodal postavě čerta patřičnou autenticitu.

Zato raná devadesátá léta, kdy jeho otec začínal podnikat, si nejstarší syn zakladatele Emca vybavuje barvitě. "Pamatuju si, jak tehdy táta přivezl borůvkové jogurty z Německa," vypráví. Tehdy prý nešly moc dobře na odbyt, a tak je rodina jedla ve velkém.

Po vzoru svého otce nakonec odešel Martin Jahoda studovat na Vysokou školu ekonomickou se specializací na podnikovou ekonomiku a marketing. Místo do rodinné firmy ale po absolvování zamířil pro pracovní zkušenosti do nadnárodní korporace. "Nejsem příznivcem toho, aby děti nastoupily v patnácti do firmy svých rodičů," vysvětluje dnes zakladatel firmy Zdeněk Jahoda tehdejší rozhodnutí, na kterém se se synem shodli.

Sám Jahoda starší to zdůvodňuje tím, že pro něj byly při podnikání klíčové zkušenosti nabyté v předchozím zaměstnání. A očekával, že podobnou zkušenost nabude i jeho syn. O tom, že jednou kroky Jahody mladšího povedou zpět do rodinné firmy, prý ale nikdy nebylo pochyb. "Od začátku jsme víceméně oba počítali s tím, že skončí v Emcu," říká otec. Jeho syn to až tak jednoznačně nevidí.

Našly se podle něj i chvíle, kdy uvažoval o kariéře v jiném odvětví. Zejména kvůli obavám z tlaku, který s sebou nástupnictví nese. Ty se však postupem času rozplynuly. Stín rodinné firmy ale Martina Jahodu dostihl při hledání první práce. Vyhrál tehdy výběrové řízení na marketing v segmentu kávy pro velkou nadnárodní společnost. Ta na propagaci utrácí obrovské částky a mohla být pro mladého muže velkou školou. Až po výběrovém řízení se ale firma dovtípila, kdo je jeho otec − a protože zároveň částečně podnikala i v oblasti cereálií, musel si syn továrníka Jahody hledat jiné zaměstnání.