Od pádu komunismu v české politice určovaly tón silné osobnosti − Václav Havel, Václav Klaus a nakonec i Miloš Zeman. Jejich jména, přes mnohé minulé i současné kontroverze, si budou pamatovat všichni. Naopak politici, kteří je střídali, upadají rychle do zapomnění. A o těch současných to platí, snad s výjimkou Andreje Babiše, dvojnásob.

Politická reprezentace se ocitla v krizi a stejně jako odvážné nápady a zajímavé programy chybějí i výrazní lídři. Lidé, kteří by dokázali na více než jedno volební období získat tábor sympatizantů a v politice udržet kontinuitu a prostor k prosazování dlouhodobých koncepcí. "Doba tak trochu nahrává šedým myším, které se řídí hlavně podle průzkumů veřejného mínění," říká politolog Daniel Kunštát z vysoké školy Cevro Institut.

Pro takovou situaci lze hledat různé paralely, i v amerických dějinách. Také v USA se po revoluci vystřídali během třiceti let téměř všichni "otcové zakladatelé" v čele s Georgem Washingtonem a Thomasem Jeffersonem. A vryli se do paměti, zatímco jejich bezprostřední následovníky nikdo nezná. A je možné zůstat doma: vždyť Tomáš Masaryk byl také úplně jinou figurou než jeho nástupce, obratný, ale nikoliv charismatický Edvard Beneš.