Čte se to jako námět hollywoodského filmu. Pětačtyřicetiletý Matt Bencke založil vlastní firmu v roce 2014, po zhruba dvacetileté kariéře ve velkých globálních korporacích (Boeing a Microsoft). Start-up s názvem Spare5 představil stejnojmennou aplikaci, která využívá "lidskou sílu" k řešení úkolů, jež jsou pro člověka snadné, ale pro počítačové algoritmy těžko řešitelné. Třeba rozpoznávání hezkých a ošklivých lidí na fotografiích. Nebo roztomile a nebezpečně vyhlížejících psů. Pro člověka je to záležitost na dvě tři vteřiny, pro počítač obtížný úkol s nejistým výsledkem.

Letos v lednu se firma se sídlem v americkém Seattlu přejmenovala na Mighty AI a už zdaleka neprovozuje jen zmíněnou aplikaci. Ale v oboru zůstala. Zabývá se propojováním "umělé" a "lidské" inteligence. To se zdá být trendem nejbližší budoucnosti, která nebude ve znamení souboje "strojů" a "lidí", jak varují třeba Elon Musk nebo Stephen Hawking, nýbrž jejich spolupráce.

Algoritmy jsou dnes neskutečně výkonné. Dokážou se vyrovnat člověku a někdy být i lepší. Jsou zdokumentovány případy, kdy "autopilot" v autě zachránil pasažérům život, protože reagoval mnohem rychleji než řidič za volantem. Na druhé straně jsou banální situace, kdy se algoritmy stále bez pomoci člověka neobejdou. Například když mají odlišit dítě přebíhající silnici od poletující igelitové tašky.

Přesně tímhle se firma Mighty AI zabývá. Za dva roky existence se stala významným hráčem v oboru a dnes zaměstnává kolem padesáti lidí. V červnu oznámila, že otevírá druhou pobočku v Detroitu, tedy městě zasvěceném automobilovému průmyslu. Důvod? Nabíledni. Být blíž automobilkám a firmám, které se zabývají autonomním řízením. Nejen Mighty AI zde tuší velký byznys. Sečteno a podtrženo jsou to ty nejlepší vyhlídky pro budoucnost.

Jenže… budoucnost nepíší novinové články. Jak Matt Bencke napsal na blogu kultovního časopisu Wired koncem srpna, v červenci se dozvěděl, že jeho život visí na vlásku. Už od jara se necítil dobře, snadno ho zmáhala únava a chyběla mu energie. Postěžoval si lékařům, ale ti žádnou zjevnou příčinu potíží nenašli. Až když potíže narůstaly, odhalilo detailní vyšetření skutečnou diagnózu. Rakovinu slinivky v pokročilém stadiu. V těle Matta Benckeho byly desítky metastazovaných nádorů a v jeho krevním oběhu desítky krevních sraženin.

Článek ve Wiredu mnoho lidí šokoval. Hlavně ty, kteří Matta Benckeho znali. V branži patřil k těm, kteří vždy překypovali energií a elánem. Byl jednou z nejvýraznějších osobností v oboru umělé inteligence, byť vzděláním nebyl počítačový vědec ani inženýr. Měl k ní byznysově pragmatický přístup a jeho firma tam pro sebe našla dobrou šanci. Jenže jemu osobně osud tu šanci nedal.

Minulý týden Matt Bencke zemřel, tři měsíce poté, co se dozvěděl o tom, že jeho život "visí na vlásku". Je to brutální připomínka toho, jak křehká je lidská existence. A také toho, co nás odlišuje od strojů a co navzdory pokrokům moderních technologií nebude nikdy překročeno. Ani ty nejdokonalejší algoritmy se nikdy nebudou umět smát, cítit smutek ani jiné emoce. Možná dokážou predikovat budoucnost, tak jak to v řádu desetin sekundy zvládnou samořiditelná auta, ale nikdy nepoznají naději či naopak nejistotu, kterou budoucnost vzbuzuje v nás lidech. A nezatočí se jim hlava z vědomí vlastní zranitelnosti a smrtelnosti.

I my někdy na to vědomí zapomínáme a věnujeme příliš mnoho energie tomu, co není tak důležité. Stresům z práce, malicherným sporům nebo třeba emocím z volebních výsledků. Život je jinde, jak napsal žijící klasik. Asi nejlepší komentář k českým volbám jsem nečetl od žádného renomovaného analytika ani politologa, ale od podnikatelky Báry Rektorové, majitelky Sushiqueen: "Já to mám dobrý, já můžu aspoň být ráda, že jsem naživu. Ale vás ostatních, co nemáte rakovinu, vás je mi líto." Je to humor silný a černý jako italské espreso. Na probuzení ideální.