Náhrada fosilních paliv biomasou vypadala jako docela dobrý nápad − dokud se neukázala řada nepříjemných vedlejších efektů jako zábor zemědělské půdy či zdražování potravin. Řešení je na obzoru: suchozemské rostliny nahradí vodní řasy. Ale nebude to jednoduché a neobejde se to bez genového inženýrství.

"Řasy jsou slibnější než jiné zdroje biopaliv, jako je třeba kukuřice nebo sója, protože na rozdíl od nich nevyžadují půdu ani sladkou vodu," říká Alessandro Faldi, výzkumný pracovník společnosti ExxonMobil, která se snaží změnit genetickou informaci řas, aby z nich produkovala biopaliva v průmyslovém měřítku.

Lepší než řepka

Řasy v porovnání s vyššími rostlinami umí podstatně lépe hospodařit s energií. Aby mohla například řepka provozovat fotosyntézu, musí si nejdřív vybudovat "konstrukci", která ji drží pohromadě a vzdoruje gravitaci či větru. Na to spotřebuje velkou část energie, živin i vegetačního období. Právě proto je výroba biopaliv neefektivní a bez štědrých dotací nebo jiných politických zásahů by rychle zanikla.

Řasy − zejména ty jednobuněčné − takové nectnosti nemají. Nepotřebují žádný systém podpůrných pletiv a téměř všechna energie jde na produkci biomasy snadno přeměnitelné na palivo.

Bez nutnosti vytvářet podpůrná pletiva se řasy také množí mnohem rychleji než suchozemské rostliny a přírůstky jsou daleko větší. Nesklízejí se navíc sezonně, ale průběžně, takže zpracovatelský provoz může na bioreaktory přímo navazovat.