Kromě komunisty Biľaka a jeho party jsem asi jediný, komu v roce '68 pomohla internacionální pomoc spřátelených armád. Přijely včas jako vojska z dávných kronik: ten týden jsem dělal reparát z matematiky, a protože tváří v tvář okupantům jsme všichni byli Češi, dost dobře nešlo, aby jeden z Čechů do dalšího ročníku průmyslové školy jaderné techniky nepostoupil.

Tím chci říct, že s matematikou jsem měl vždycky problém a teprve teď zjišťuji, že není nudná, ale plná záhad. Dan Brown na jedné z nich (Fibonacciho posloupnost) vystavěl bestseller Da Vinciho kód, o jehož literárních kvalitách sice můžeme pochybovat, ale každopádně z autora udělal milionáře. A to zdaleka není všechno. Jen namátkou: nula − jakési nic s obrovskou mocí. Matematické zákonitosti tónů. Nebo poměr mezi obvodem a průměrem kružnice pí, číslo, které nikdy nekončí. Kružnici a kouli vlastně nejde přesně vypočítat, přestože nepochybně existují. Ukrývá pí někde v té nekonečné řadě čísel za desetinnou čárkou zašifrované tajemství Stvoření? Možná proto se Pythagoras domníval, že Bůh má tvar koule. Určitě ale musí být matematik, protože prakticky všechno jde vypočítat.