Je pravděpodobné, že do předminulého týdne předseda hnutí ANO Andrej Babiš vůbec nevěděl, co je lithium. Ale pak zjistil, že komunisté a Tomio Okamura kritizují vládu za to, jakým způsobem jedná o těžbě tohoto kovu pod Cínovcem, a rozohnil se nad "prasárnou ČSSD".

Po černém a hnědém uhlí sociální demokraté údajně chtějí stát připravit o "naše poslední nerostné bohatství", lithium. Jde prý o "dva tisíce miliard" (pan předseda neumí zjevně počítat do bilionů). To kdyby lithium zůstalo státní, třeba pět let by tu důchodci mohli mít dvojnásobné důchody!

Tak pomalu. Sedm let se soukromí geologové vrtají v Krušných horách a nikomu to nevadí. Stejně tak je zcela nesmyslná částka dvou bilionů. Nikdo v téhle chvíli neví, v jaké koncentraci lze ona asi tři procenta světové zásoby lithia těžit. Může to být tedy zlatý (vlastně lithiový) důl, ale také možná po velkých investicích nerentabilní provoz, který soukromník ani nerozjede.

Hlubinnou těžbu plánuje společnost Geomet, kterou vlastní australská European Metals Holdings. To se Babišovi nelíbí a raději by "poslední nerostné bohatství" těžil za stát sám přes státní podnik Diamo.

To je teoreticky jistě hezká představa a velmi se blíží tomu, jak to tu fungovalo v 80. letech, kdy Babiš obchodoval na podniku zahraničního obchodu ne s lithiem, ale s fosfáty.

V kapitalistických zemích to však tak nebývá − stát většinou nechce roky zkoumat za draho naleziště, aby pak zjistil, že se dolování nevyplatí. Proto tu erár netěží ani lithium, ani rubidium, cesium a kdovíco ještě.

Je v pořádku těžbu poskytnout soukromníkovi. Je také v pořádku na počátku uzavřít memorandum o porozumění, které vytyčuje mantinely možné budoucí těžby. Stát má těžbu regulovat jen poplatkem z vytěžených nerostů. Nyní stát počítá s úhradou 10 692 korun z tuny lithia a bavme se, zda to nemůže být více.

A snad se k tomu po volbách skutečně i dostaneme, až se političtí konkurenti přestanou lithiem mlátit po hlavě, aby získali o nějaké to procento hlasů navíc.