Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Naposledy jsem − díky spásnému dvoudennímu nachlazení − přečetla román Ke dnu od Anny Bolavé a Rybí krev Jiřího Hájíčka. Nesmírně se mi líbily a hodlám si od obou autorů dokoupit další romány. Průběžně ještě čtu deníky svého oblíbeného humoristy Davida Sedarise Theft by Finding. Jsou to útržky jeho zápisků z let 1977−2002, často jen pár vět, originální postřehy a drobné příhody.

Máte nějakého obzvlášť oblíbeného spisovatele?

Ach, těch by bylo hodně! Hrabal, Márquez, Kundera, Dostojevskij… K těm se průběžně vracím. A pak mívám období, kdy se upnu na jednoho autora. Takhle jsem jeden čas zbožňovala Nicka Hornbyho.

Co jste četla, když jste byla ještě holka?

Měla jsem štěstí, že náš táta byl nadšenec, který i v dobách komunismu dokázal sehnat kvalitní literaturu, která vycházela v češtině a slovenštině. Léta − řekněme mezi desátým a šestnáctým rokem − jsem tedy doslova pročetla. Zpětně je to až úsměvné, neboť některým tématům jsem tehdy nedokázala porozumět. Vzpomínám si třeba na knížku Studna osamění a jak jsem nechápala, proč je zájem hlavní hrdinky Štěpy o přátelství se ženami tak společensky nepřijatelný. Největší dojem na mě ale asi udělala kniha Láska je jen slovo od J. M. Simmela. Se sestrou jsme se zhlédly v postavě Vereny a toužily jsme působit stejně přitažlivě a nedostupně. Takže jsme se v době, kdy by nám asi bývalo víc slušelo skákat přes gumu nebo hrát vybíjenou, pokoušely předstírat světáckost a chlad. Nikdo si toho ale naštěstí nevšiml.

Kterou knihu si ještě určitě musíte přečíst?

Bibli. Říká se, že jsou v ní všechny příběhy, a navíc je tak často citována, že se vždy znovu zastydím, že jsem ji dosud nepřečetla.

S kterou autorkou či autorem byste ráda zašla na skleničku? 

Napadá mě nejdříve Jarmila Loukotková. Když v roce 2007 zemřela, zamrzelo mě, že jsem jí o svém obdivu nikdy nenapsala a nepokusila jsem se s ní sejít. Dnes bych ráda poznala Terezu Boučkovou − je mi sympatická jako žena i autorka. Jednou jsem dokonce seděla kousek od ní v kavárně, ale ostýchala jsem se ji oslovit. Na druhou stranu jsem několik významných spisovatelů už osobně potkala. Třeba J. M. Simmela nebo Wil­liama Styrona a Philipa Rotha. Ten má letní dům kousíček od nás, mnohokrát jsme s ním večeřeli.

A s kterým autorem byste se nebála strávit desetihodinový let?

Asi s nějakým humoristou. Moci tak poznat Marka Twaina! Ovšem to bych spíš musela cestovat v čase než v letadle. Nicméně, abych byla upřímná, já si dokážu popovídat skoro s kýmkoliv, takže se žádné společnosti v letadle neděsím.

jarvis_59df7335498e27ac16013fe8.jpeg
Foto: archiv