Když Královská švédská akademie věd vyhlásila jméno nového nositele Nobelovy ceny za ekonomii, divná byla jen jedna věc. Jakto že Richard Thaler nemá "falešnou nobelovku" pro ekonomy už dávno. Málokdo ovlivnil behaviorální ekonomii tak jako on a druhé velké jméno oboru − psycholog Daniel Kahneman − cenu má už od roku 2002.

Jeho odborné práce samozřejmě mnoho lidí mimo akademickou ekonomii nezná. Ale jeho popularizační knížku "Nudge (Šťouch): Jak postrčit lidi k lepšímu rozhodování o zdraví, majetku a štěstí" zná mnoho z nás.

Thaler v 90. letech odborně a o dekádu později i po­pularizačně nelítostně pohřbil ultraracionálního homo economica, který neustále jen propočítává výhodnost svého rozhodování. Behaviorální ekonomové dobře ukázali, že tomu tak není, lidé zůstávají vždy lidmi. Tedy neracionálními, stádními, s omezeným věděním. Thaler ale nikdy nechtěl být pesimistou a prorokem pohřbívání snu o omnipotentním občanu, který nás pronásleduje od osvícenství.