Na počátku byla bradavka. Bradavka Marilyn Monroe. A taky 600 dolarů vlastních úspor, osm tisíc dolarů od investorů a ložnice rodinného domu, kde 27letý Hugh Hefner stvořil první číslo časopisu Playboy. Tehdy se ještě jmenoval Stag Party. K jeho založení se odhodlal poté, co jako copywriter opustil Esquire. Šéfredaktor mu odmítl zvýšit plat o pět dolarů měsíčně, a Hefner se tak rozhodl jít vlastní cestou. To, co vypadalo jako veliký risk, se záhy ukázalo jako obrovský úspěch. Prvního Playboye se na konci roku 1953 prodalo na 51 tisíc kusů, z Hefnera se záhy stal milionář. A navíc muž, který naučil běžné Američany nakupovat erotiku. Erotiku, která na konci jeho životní cesty, tvoří jen ve Spojených státech komplexní průmyslové odvětví s odhadovaným objemem přesahujícím 10 miliard dolarů. Hugh Hefner zemřel na konci září ve věku 91 let.

Na hranici cenzury

Nebyl přitom první, který si troufl tisknout ženskou nahotu. Takových časopisů bylo na začátku 50. let několik. Všechny šly ale na prodej odhaleného těla příliš přímočaře, vulgárně, a nebyly tak schopny se dostat do tradiční distribuce. Hefnerův Playboy tuto bariéru prorazil. Přišel s konceptem zábavného časopisu, který míchal − minimálně z dnešní perspektivy − decentní, leč dostatečně přitažlivé erotické fotografie a atraktivní témata. Na svých stránkách časopis obhajoval občanské svobody jako kouření marihuany, právo žen na potrat nebo liberální sexuální chování. K tomu se přidával lechtivý odér, který svým životním stylem à la "sen každého muže" začal vytvářet samotný Hefner. Čtenářům se často ukazoval v hedvábném županu, s dýmkou a v objetí s dvěma až třemi dívkami kyprých tvarů.

Jeho životní styl a staromódní šuškanda tak umožnily čtenářům kupříkladu spekulovat, co znamená škála jedna až dvanáct hvězdiček okolo písmene P na titulní straně časopisu. Údajně mělo jít o hodnocení šikovnosti Playmate čísla v "komunikaci" s panem majitelem.

A Američané − alespoň ti mužského rodu − na tento mix slyšeli. Playboy na konci 50. let prodával milion kusů, na začátku let sedmdesátých se pak dostal na historický vrchol v podobě sedmi milionů prodaných výtisků v několika mezinárodních mutacích.

Rozhovory mu dávaly celebrity včetně amerických prezidentů, Martina Luthera Kinga nebo Andyho Warhola. Psát pro Playboy bylo vysoce prestižní a lukrativní záleži­tostí. Později v 70. letech nicméně toto momentum ztratilo. Přece jen oním kouskem navíc byla především erotika − kdo si chtěl přečíst kvalitní texty, měl i jiné možnosti − a v této oblasti vznikala konkurence. Na trh přišli relevantní protihráči (Bob Guccione s Penthousem v roce 1969, Larry Flynt s Hustlerem o pět let později), kteří dokázali správně trefit okamžik posunu časopisecké nahoty z umělečtějšího aktu k soft pornografii.