Zatímco za časů Karla Marxe Evropou obcházelo strašidlo komunismu, dnes se objevují přízraky, které mají podstatně vyšší ambice: takzvaná temná hmota a temná energie slibují převrátit vzhůru nohama dosavadní představy o podstatě celého vesmíru. Zatím se ale neví, co to je, a dokonce jestli to vůbec je. "S temnou hmotou ve vesmíru je to jako se sexem v prvních ročnících střední školy − také o ní všichni mluví, protože všude kolem vidí, že něco takového existuje, ale nikdo neví, jak na to," tvrdí Nick Stockton z prestižního vědeckého časopisu Science.

Mohlo by se zdát, že − na rozdíl od středoškolského sexu − jde o problém, který se většiny populace netýká; chleba kvůli tomu levnější nebude, jak rádi říkají lidé postižení takzvaným selským rozumem. Jenže to není pravda: ani teorii relativity nebo kvantovou mechaniku nešlo namazat na chleba − ovšem díky nim máme mikroprocesory či satelitní navigaci. S temnou hmotou a temnou energií to může být stejné, i když si zatím nikdo neumí představit, jak konkrétně by to mohlo vypadat.

Od vejce k velkému třesku

Prakticky všechny civilizace až do časů průmyslové revoluce měly o vesmíru úplně jasno − sice každá jinak, ale na jejich fungování to nemělo žádný vliv. Jestli se svět vylíhl z vejce, nesou ho na zádech čtyři sloni nebo ho řídí nějaký bůh, vám prosperitu nebo vítězství ve válce nepřineslo. I když čest výjimkám: roku 1504 Kryštof Kolumbus využil přesnou znalost začátku zatmění Měsíce, aby do té doby nepříliš přívětivé indiány přesvědčil, že mají proč se ho bát. Ale ještě Albert Einstein na přelomu 19. a 20. století společně s celou vědeckou komunitou věřil, že vesmír je statický, nekonečný v prostoru i čase a je v něm jen jedna galaxie − ta naše.

Byl to ale právě Einstein, kdo v idylicky jednoduché stavbě mimoděk způsobil první trhliny. Když zformuloval svou teorii relativity, vycházelo mu z ní, že kdyby platila, vesmír by se zhroutil do sebe. Nedělal si s tím těžkou hlavu a do rovnic přidal další člen: kosmologickou konstantu (lambda), sílu působící proti gravitaci, aniž by přemýšlel o její povaze.

Temná energie představuje 72 procent celkového součtu hmoty a energie vesmíru, dalších 23 procent tvoří temná hmota.

Tajemná a nepostižitelná antigravitační konstanta ale nedala spát jiným vědcům. Roku 1922 nezávisle na sobě Alexander Fridman a Georges Lemaitre přišli s návrhem vesmíru, který kosmologickou konstantu nepotřeboval, stačilo ho zbavit nehybnosti a připustit, že se rozpíná. Einstein to zpočátku odmítal, ale když Edwin Hubble nejdřív objevil další galaxie (1923) a pak prokázal, že se od sebe vzdalují (1929), musel změnit názor. Později dokonce prohlásil kosmologickou konstantu za největší omyl svého života.

Zdálo se, že všechno je zase v pořádku a i moderní civilizace konečně má svou definitivní, jedinou správnou a nevyvratitelnou představu o vesmíru. Jen už se nevylíhl z kosmického vejce, ale před 13,8 miliardy let ze singularity s působivým názvem velký třesk. Od té doby se rozpíná a bude se rozpínat, dokud nepozbude veškerou energii a neskončí tepelnou smrtí. Teorie zdánlivě podpořená mnoha měřeními získala všeobecnou podporu a těch několik málo vědců, kteří o ní pochybovali, se ocitlo v nebezpečné blízkosti vynálezců perpetua mobile a jaderné fúze za studena.