Pohled na dlouhodobé preference politických stran vede k závěru, že tu hrozí horký podzim. Přitom bude zajímavé sledovat, do jaké míry se pro domácí politiky stane příkladem Německo. Vždyť mezi tamními a zdejšími poměry − nejen číselně − existují pozoruhodné paralely. Už před lety se ostatně jen s mírnou nadsázkou mluvilo o germanizaci české politické scény.

V obou zemích je hegemonem přes politický střed široce rozkročená strana − i když u sousedů tradiční a orientovaná křesťansky, zatímco v ateistickém Česku v podobě ANO 2011 tento nátěr postrádá. Podobné je to s uvadající sociální demokracií, přibližně stejně silná je liberální pravice, tedy FDP a ODS, a vlastně i radikální levice. Lidovce snad lze přirovnat k bavorským křesťanským demokratům, a pokud by se sečetla dosavadní podpora českým zeleným, pirátům a Starostům, odpovídá to zhruba výsledku Zelených za hranicemi. Přičemž hlasy pro protiimigrační AfD naznačují, že bez šance nemusí být ani Tomio Okamura.