Švýcaři žijí kuriózním sporem. Tamní úřady vyzvaly bohatého 80letého dědečka, aby finančně podpořil svého vnuka v nouzi. Stát má na takové jednání právo. Podle článku 328 tamního občanského zákoníku "osoba dobře finančně zajištěná má povinnost poskytnout pomoc mladší či starší generaci přímých příbuzných, pokud by dotyční jinak byli v nouzi". Dědečkovi se však zákon zjevně nelíbí a najal si právníka, aby ho zodpovědnosti za nepříliš úspěšného vnuka, se kterým ani není v kontaktu, zbavil.

Zdánlivě jde o jeden drobný spor. Ale není tomu tak. Jak ve Švýcarsku, tak i v Česku se řeší, jak má vlastně v dnešním světě fungovat mezigenerační solidarita a v alpské republice k debatě využili právě zmíněnou tahanici v jedné nepříliš soudržné rodině.

Původně byl paragraf zamýšlen tak, aby se mladí v rodině museli starat o staré a nenechávali je na holičkách. V dnešní době ale švýcarské úřady postupují čím dál častěji i v opačném směru − chtějí po dobře zajištěných rodičích a prarodičích, aby pomohli svým ratolestem a nenechávali je na dávkách. Ten přístup je pochopitelný a dá se i dobře vyčíslit. Sociální péče podle agentury ATS stála v roce 2005 1,7 miliardy švýcarských franků, o deset let později to bylo už 2,6 miliardy. Stárnutí populace a nejrůznější další sociální dávky tíží dnes každý evropský stát.

jarvis_59ca395e498e27ac54a9a496.jpeg
Ilustrace: Richard Fischer

Tak proč z toho nevyklouznout ven tím způsobem, že si vezmeme jeden obstarožní paragraf a část finančních nákladů přeneseme na někoho, kdo je v rodině při penězích?

V Česku nemáme článek 328, ale paragraf 915 občanského zákoníku. Z něj známe většinou jen tu první větu "Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů." Ta zakládá vyživovací povinnost otce a matky vůči potomkovi. A je tam i druhá věta, která to bere zase opačně: "Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu." I u nás je tak pravděpodobné, že tato ustanovení už nebudeme znát jen z hádek o výživné dětí při rozvodu, ale z mnoha dalších situací.

Demografie to věští celkem jasně: počet obyvatel Česka ve věku nad 65 let naroste z 1,7 milionu na 2,8 v roce 2080. A brutální nároky na penzijní a zdravotnický systém zase možná vytvoří tlak na to, aby se dávky pro mladé a práceschopné krátily. Ať tak, či tak i v Česku jistě politici začnou vymýšlet, jak alespoň něco z povinností sociálního státu přehodit zpět na rodinu. Vždyť co jiného jsou vlastně aktuální předvolební nápady na posílání jednoho procenta svého sociální pojištění přímo na důchody svých rodičů či prarodičů?

Stát podporu rodinných vztahů nebude činit z nějakého tradicionalismu a vzhlížet do 19. století. Ne. Státy v celé Evropě se z rodinných příslušníků budou čím dál více pokoušet udělat ručitele první instance za neúspěšné či nějak znevýhodněné členy širší rodiny, protože pak tlak na neustále se zvyšující sociální výdaje snad trochu poleví.

Je jistě možné, že to zmiňovaný švýcarský 80letý dědeček tentokrát u soudu ještě vyhraje a vnuk z jeho peněz nic neuvidí. Ale do budoucna bude nejen ve Švýcarsku asi čím dál těžší se vyvázat z odpovědnosti za svou rodinu. I z té finanční.