Ekonomika by v příštím roce měla růst nejméně o tři procenta, avšak předpověď má jednu vadu na kráse. Od této budoucnosti nás dělí volby do Poslanecké sněmovny a sestavování nové vlády. Tedy doba nestability, kdy − obrazně řečeno − politika může přemoci byznys.

Tradiční politické rozdělení totiž vystřídal "trojúhelník", který tvoří nejen pravice a levice, ale i obtížně uchopitelné ANO 2011. Což komplikuje jakoukoliv dohodu. A hrozí, že Andrej Babiš vyhraje volby, a pak se mu nepodaří sehnat žádného koaličního partnera a vytvořit kabinet. Nebo že vládu nesestaví ani jeho soupeři. Protože část křesel ve sněmovně budou držet komunisté a třeba SPD Tomia Okamury a ti právě se zástupci ANO 2011 nedovolí, aby obtížně složená liberálně-socialistická vláda získala většinu. Pak nastane patová situace, propukne chaos a otevře se cesta k předčasným volbám.

Peter Turchin a teorie dlouhých cyklů

Podle tvrzení Petera Turchina z Princetonské univerzity stabilní vláda zpočátku vede k ekonomickému vzestupu a růstu populace. Pak nastupuje sebeuspokojení a stagnace a narůstá politická nestabilita spojená s tím, že se prakticky o stejné bohatství dělí stále více lidí a hlavně rozrostlá elita. Stagnaci posléze vystřídá úpadek a až po něm přichází nová pevná vláda a cyklus se může opakovat.

Typickou ukázkou je podle něj starověká římská republika. Ta zprvu s rozvojem ekonomiky a expanzí do celého Středomoří prosperovala. Pak se ale vzestup zastavil, nastala stagflace, která přešla v krvavé spory římských elit o již získané bohatství a politický vliv. Ty vyvrcholily sérií občanských válek s velkými oběťmi na životech, při nichž republika – ve smyslu jejího politického uspořádání – byla zničena. A nahrazena samovládou, císařstvím. To půldruhého století zajistilo klid a tím hospodářský i sociální rozvoj.

V knize Secular Cycles Turchin uvádí rovněž další podobné příklady: středověkou a pak stuartovskou Anglii, Francii za Kapetovců a znovu za Bourbonů či Moskevskou Rus a předrevoluční romanovské Rusko.

"Politická nestabilita je skutečně problém. Zejména pro velký byznys, pro zahraniční investory, kteří mají dlouhodobé cíle. Ti se vyrovnají s různou podobou vlády, obávají se však nejistoty," řekla týdeníku Ekonom politoložka Vladimíra Dvořáková z pražské Vysoké školy ekonomické.

Konec českého zázraku

Už jednou si Česká republika hospodářské následky politického zmatku vyzkoušela. Rok 1996 přitom začínal optimisticky. Ekonomika se sice potýkala s problémy spojenými s příliš rychlým přílivem kapitálu, převažovalo nicméně mínění, že to vhodnou makroekonomickou politikou půjde zvládnout. Ministerstvo financí i mezinárodní organizace proto pro následující rok předpovídaly pětiprocentní růst HDP.

Jenomže na přelomu května a června se uskutečnily sněmovní volby a v nich dosud vládnoucí pravice nečekaně neuspěla. Musela sestavit menšinovou vládu závislou na vstřícnosti opoziční ČSSD a s omezenou akceschopností. Na nejistou politickou situaci razantně zareagovala ČNB. Požadovala zchladit ekonomiku, omezit výdaje i platy. A když se politici svázaní předvolebními sliby k ničemu takovému nechystali, hned po volbách snížila dostupnost úvěrů a zvedla úrokové sazby.