Občas to může vypadat jako předposlední kapitola Čapkovy Války s mloky, jen místo slizkých obojživelníků nás obkličují roboti. Tak třeba nedávno jsme mohli vidět, jak v italské Pise robot diriguje symfonický orchestr, krátce poté veřejnoprávní televize na pozadí diskuse o umělé inteligenci promítala roboty montující auta − zkrátka jsou už všude a umí skoro všechno. A tak snad ani nepřekvapí, že před volbami strany pirátů a zelených navrhly roboty zdanit.

Má to ovšem malý háček, nebo spíš docela pořádný hák: to, co je obecnému lidu předváděno jako robot, robotem není. Například stroje montující automobily jsou pouhé programovatelné manipulátory a totéž platí o "robotnickém dirigentovi", do něhož ve skutečnosti byly předem nahrány pohyby skutečného dirigenta. S roboty ve smyslu umělé inteligence to nemá nic společného. Jakési zárodky umělé inteligence snad představují takzvané neuronové sítě, které se umí učit − jenže lidská inteligence spočívá v mnoha dalších věcech a odborníci stále nevědí, kde a jak v mozku sídlí. Roboti vybavení skutečnou inteligencí tedy neexistují a hned tak existovat nebudou. Pokud vůbec, protože pravděpodobnější je umělá inteligence vtělená do počítačové sítě.