Pohled na důchodový účet nevzbuzuje příliš optimismu: osm let po sobě skončil deficitem. Státu totiž dlouhodobě chybí peníze na vyplácení penzí. Výhled do budoucnosti nepříznivý stav nespraví. Narozených dětí nijak závratně nepřibývá, ale důchodců ano.

Až dnešní dvacátníci, narození v 90. letech − tedy před propadem porodnosti −, zestárnou, stát nemusí mít na jejich penze dost peněz. Za takové situace není od věci spořit si na důchod sám, a to co nejdřív. "S prvními výdělky má smysl přemýšlet také nad tím, co jsem schopen uspořit," doporučuje Josef Rajdl, hlavní analytik poradenské společnosti Fincentrum.

Se státní spoluúčastí

V tuzemsku existuje systém doplňkového penzijního spoření, které si lze zřídit například u bank či pojišťoven. Čerstvý absolvent vstupující do prvního zaměstnání přitom nemusí měsíčně spořit desítky tisíc, postačí pět set až tisíc korun. Ve stáří jej pak čeká "odměna" pohybující se mezi čtvrt a půl milionem korun. K pravidelné penzi, která by za současných podmínek a v případě pobírání aktuální průměrné mzdy činila zhruba 14 500, by si tak připočetl zhruba 3000 korun. Možnosti, jak se díky doplňkovému penzijnímu spoření zajistit na stáří, se tím ale nevy­čerpají. Všem účastníkům, kteří mají trvalý pobyt v Evropské unii a kteří odvádějí sociální a zdravotní pojištění, rovněž vzniká nárok na příspěvek od státu, spoří-li si alespoň 300 korun měsíčně. Stát ale každý měsíc přidá nejvíce 230 korun, a to v případě, že odkládaná částka dosáhla alespoň jednoho tisíce korun.