Mám trochu smůlu, že už nejsem úplně nejmladší a přitom si pořád ještě tu a tam něco pamatuji. Třeba jak mě někdy koncem 90. let provedli londýnským domem, v němž všechno bylo chytré (pardon, smart) a propojené internetem (opět omluva: bylo to i-). A nejpozději za pět let měl každý movitější občan takový smart a i- dům nebo aspoň byt mít. Dnes se píše rok 2017 − a pořád slyším, že něco takového tu brzy bude. Jen se tomu teď říká internet věcí.

Tedy sorry jako, pro potřebu udat sériově vyráběné čipy mám pochopení, přesto si myslím, že to hned tak nebude. Nejen kvůli osudu onoho londýnského domu, ale třeba i kvůli masovému zájmu o hloupé telefony. Není těžké pochopit proč: hloupé věci dělají to, co chci já. Zatímco chytré věci si v lepším případě dělají, co chtějí ony, v horším nejednají v mém zájmu, ale v zájmu výrobce nebo někoho, kdo mu zaplatil. Nebo opravdu stojíte o ledničku, která vám v okamžiku největšího hladu sdělí, že se aktualizuje, místo chutné mortadely pro vaše zdraví objedná nějaký zelený blivajz nebo nakupuje výhradně zboží od firmy X? Na to, co by mohlo dělat chytré auto, lépe nemyslet.