S čím kdo zachází, tím také schází. Známé přísloví lze aplikovat i na švýcarského podnikatele Sebastiana Pawlowského. Muž, který už před čtvrtstoletím přišel za byznysem do Česka, svůj úspěch léta stavěl na úzké spolupráci s místními politiky. Významným pražským developerem by se patrně nikdy nestal, nebýt toho, že jeho projektům byla nakloněna celá plejáda primátorů reprezentujících ODS. Nejvíce pozornosti Pawlowski upoutal v roce 2006, kdy pražské radnici v čele s Pavlem Bémem na dvacet let pronajal Škodův palác, podle opozice za krajně nevýhodných podmínek pro město.

Dlouhodobé nájemní smlouvy s metropolí jsou ostatně jakýmsi poznávacím znamením Pawlowského podnikání. V jiných případech (Kounický palác, Slovanský dům či Hergetova cihelna) šlo naopak o to, že švýcarský byznysmen si historické areály od hlavního města na desítky let pronajal s příslibem, že zchátralé objekty nechá z vlastních peněz opravit, bude řádně platit činži a po vypršení smlouvy je v pořádku vrátí zpět. Tento model Pawlowski v rozhovoru pro týdeník Ekonom považuje za férový, ve světě hojně užívaný, ovšem třeba pražští piráti nedávno spočítali, že Praha na 77letém a prakticky nevypověditelném pronájmu Slovanského domu těžce prodělává. Zatímco prý nájemce ze známého společenského a obchodního centra od roku 1998 už vytěžil 600 milionů korun zisku, Praha na nájemném získala jen 170 milionů.