Ještě roku 1973 si ani Woody Allen nedokázal představit elektronický sex budoucnosti bez obou partnerů: jeho stroj Orgasmatron z filmu Spáč sice zařídil vyvrcholení během několika vteřin, ale muž a žena do něj vstupovali společně. Jenže skutečný vývoj se ubírá úplně jiným směrem. Kybersex usiluje o propojení partnerů na velké vzdálenosti − a stále častěji jedním z "partnerů" nemusí být člověk, ale stroj, respektive program. O průmyslu kybernetické lásky se moc nemluví, přesto představuje odvětví s obrovským ekonomickým potenciálem. Odborníci ovšem začínají zdvihat varovný prst.

Sametový konec civilizace

Diskutuje se například o tom, jestli je kybersex podváděním skutečného partnera, ale nechybí ani tvrzení, že bude mít negativní vliv na populační křivku a tím na celou společnost. Někteří také vidí přímou souvislost mezi rostoucím počtem singles netoužících zakládat rodiny na jedné straně a rychle se zdokonalující náhražkovou erotikou na straně druhé; podle nich pohodlný sex postupně převládne nad touhou mít děti.

"Máme důkazy, že stále více mladých lidí si vytváří závislost na virtuální realitě a zcela selhávají ve skutečných vztazích," upozornil prominentní americký psycholog Arthur Cassidy. "Nesmíme zapomínat, že i když počítače umí ledacos, nikdy nemohou nabídnout to, co blízký člověk." Jeho varovná slova zazněla už před třemi lety v dokumentárním filmu The Digital Love Industry, který měl velký ohlas a poprvé obrátil pozornost odborníků na problematiku kybernetického sexu. Od té doby technický vývoj značně pokročil, problém začíná nabývat konkrétnějších obrysů − a ty jsou ještě temnější, než se zdály být tehdy.

Část robotů se lidem nabídne jako náhražka za plození dalších generací − náhražka bez výčitek, špatných nálad či zlozvyků.

Šachový velmistr a kybernetik David Levy v knize Love and Sex with Robots tvrdí, že okolo roku 2050 bude sex s roboty naprosto běžný. Levy dokonce očekává, že dojde i na uzavírání manželství mezi lidmi a umělými bytostmi. Vynořil se také termín robofilie a nechybí ani názory, že na sex mezi biologickými partnery bude pohlíženo jako na úchylku.

Shodou okolností IT prognostici do stejné doby kladou jiný mezník: někdy okolo poloviny století se má umělá inteligence stát výkonnější než lidská. Domyslíme-li to do důsledků, může to znamenat zánik humanoidní civilizace. Žádný Terminátor ani RUR, žádná nesmiřitelná válka mezi lidmi a stroji. A dokonce ani žádné splynutí biologických a umělých bytostí v podobě kyborgů. Část robotů se lidem prostě jen nabídne jako náhražka za plození dalších generací − náhražka bez komplikací, výčitek, špatných nálad, zlozvyků a dalších nepříjemností. Umělá inteligence si pak postupně vezme na starost celou planetu. Kybernetický sex se tak stane klíčovou součástí robotické sametové revoluce naplňující prognózu, podle níž je biologický život jen první a dočasnou fází kosmických civilizací strojů.

Kořeny elektronického sexu

Naštěstí do nástupu vnadných, bezproblémových a ke všemu svolných robotických partnerů zbývají více než tři dekády. Ty mohou sexuologové a sociologové využít k tomu, aby si konečně ujasnili, co to kybersex vlastně je. V současnosti ho jedni vidí v jakékoliv masturbaci za pomoci elektronických prostředků, zatímco druzí z této množiny důsledně vydělují podmnožinu, jíž říkají elektrosex, což jsou všechny erotické aplikace elektřiny, které se obejdou bez počítače a internetu.

Jiní kybernetický sex vnímají výhradně jako sex na dálku prostřednictvím komunikačních sítí. I když dnes je to především internet, podle tohoto výkladu byl pradědečkem kybersexu vynálezce telefonu Graham Bell a babičkou americká pornoherečka a podnikatelka Gloria Leonardová (1940−2014), která v 70. letech minulého století rozjela placenou telefonní službu nabízející zájemcům to, čemu tehdejší většinová společnost říkala obscénní komunikace. Kybersexem v tomto pojetí je placená erotická linka, stejně jako lechtivá konverzace mezi skutečnými partnery, kteří z nějakého důvodu momentálně nemohou být spolu fyzicky.