Zatímco před rokem jsme si kostku másla kupovali zhruba za 36 korun, nyní jsme už překročili 50korunovou hranici.

Protože to našim peněženkám nesvědčí, rádi bychom za tím viděli jednoduché spiknutí zemědělců a řetězců, ale ono to tak úplně není. V letech 2014 a 2015 se mlékárenský trh brutálně propadl na celém světě, k tomu se v Evropě přidala obchodní válka s Ruskem. EU proto přišla s dotacemi na snížení produkce mléka.

Nyní nastal obrat. Poptávka stoupá, a to nejen v Evropě, ale třeba i v Číně. Novináři všude po Evropě zjišťují národní specifika mléčné poptávky: Tak třeba v Británii prudce vzrostla popularita domácího pečení, v Německu zase do obliby přišly plnotučné sýry.

Zároveň chovy krav jsou vybity nebo razantně zmenšeny, takže nedokážou krýt rychle rostoucí poptávku. V Česku tak máslo meziročně zdražilo o 40 procent a organizace Arla Foods, která sdružuje 12 500 zemědělců v Dánsku, Švédsku, Německu, Velké Británii, Lucembursku, Nizozemsku a Belgii, věští Vánoce bez másla na pečení cukroví.

Cena jistě zase časem klesne, ale bude to trvat pár měsíců a zemědělci a řetězce se už nevrátí k tak hubeným maržím jako před rokem dvěma, kdy jsme se topili v mléce. Jen čekat se založenýma rukama (případně mít v ruce nenamazaný chleba) ale nemusíme.

Začněme debatu, zda mlékárenský trh potřebuje opravdu ty dotace, které dostává od EU i od českého státu.

Jak známo, na počátku společné zemědělské politiky EU byly intervenční sklady, aby byla zachována cena mléčných výrobků. Výsledkem bylo, že se ze skladů na počátku 80. let valily statisíce tun másla a miliony tun přebytečného mléka. Nyní jsme dál, ale stále se ukazuje, že tak volatilní a nyní už i globalizovaný trh, jako je ten s mlékem, nelze naučit dobrým způsobům se sebevětším vějířem dotací.

Je možné, že kdybychom tak urputně nepobízeli dotacemi zemědělce, aby v minulých letech snižovali produkci mléčných výrobků, nemuseli bychom dnes platit za kostku másla přes 50 korun.