Hudební průmysl byl první, jemuž moderní technologie zbořily dosavadní způsob prodeje. Nejdřív si lidé vypalovali CD s muzikou svých oblíbených kapel, o pár let později ji ve velkém stahují z internetu. Tomáš Filip, který více než 25 let šéfuje tuzemské pobočce světového hudebního vydavatelství Universal Music, by jejich počínání označil za krádež: lidé za hudbu přestali platit. Což se projevilo celosvětovým poklesem prodejů kompaktních disků a snížením obratu celé branže. V tuzemsku klesl o tři čtvrtiny.

Manažeři hudebních firem více než dekádu usilovně hledali cesty, jak propad příjmů zvrátit. Řešení jim nakonec spadlo samo do klína v podobě streamovacích služeb, jako je například Spotify či Apple Music, které za měsíční předplatné nabízejí k poslechu miliony skladeb. Tyhle peníze už nahrazují výpadek z prodejů CD, a hudební průmysl se tak znovu zvedá.

Potřebují muzikanti ještě hudební vydavatelství?

Stále je spousta lidí, kteří zpívají, hrají a chtějí být slavní, chtějí něco sdělit svému okolí, nebo dokonce celému světu. A jak se vy, jakožto posluchač, s nimi seznámíte? Samozřejmě, že tu jsou internetová média, která hudbu představují a umožňují vám si ji přehrát. Jenže předtím potřebujete někoho, kdo interpreta, který třeba začíná a je naprosto neznámý, dostane do situace, kdy jej vůbec můžete objevit. V řetězci subjektů, které pomáhají hudebníkům dostat se k posluchačům, leží i vydavatelství, která sice měla jisté úlohy před třiceti lety a jiné mají teď, ale nepřišla o úlohu zprostředkovat publiku umělce.

V současnosti ale není těžké, abych si třeba já do svého telefonu stáhl aplikaci na skládání hudby a písničky si složil sám.

To ale zaměňujete vytváření obsahu s jeho šířením k cílové skupině. Pořízení samotné nahrávky bylo před několika desítkami let hlavně finančně náročnější než dnes, kdy otázka její kvality už nesouvisí s penězi. Důležitější je know-how, které mají lidé pohybující se v branži dlouho. A když jste začínající umělec, tak potřebujete někoho, kdo vás nasměruje, aby nahrávka byla dostatečně dobrá. Není to jenom o tom zahrát céčko, déčko a géčko.

Streamování umožnilo branži znovu se rozvíjet. Skončilo depresivní období naší neschopnosti využít technologii v náš prospěch.

Našli bychom však hudebníky, kteří se prosadili jenom zveřejněním svých písniček na YouTube.

Sám moc takových neznám. Pokud byste vysledoval příběh nějaké hvězdy z YouTube, tak zjistíte, že ji tam objevil někdo, třeba vydavatel nebo nějaký producent, který jí pomohl prosadit se. Nebavíme se jenom o České republice, ale o celém světě. Možná se umělec prosadí bez pomoci vydavatelství v malé zemi, ale v jiných státech nikoliv. S tím už potřebuje pomoci.

Jaká by tedy měla být role vydavatelství, když na některé věci vlivem technologických změn ztratila exkluzivitu?

Podívám-li se na to z hlediska českého trhu, tak dříve byl náš byznys postavený na prodeji nahrávek. To platí také dnes, ale navíc k tomu umělce zastupujeme a pomáháme jim s managementem, zajišťováním koncertů, hledáním sponzorů, partnerů a značek. Strom spolupráce je košatější, sahá do všech oblastí, kde hudba může generovat peníze. Říkáme tomu 360stupňová spolupráce.

Kdy jste se pustili i do těchto oblastí?

Zhruba před pěti lety. Bylo to ve stejné době, kdy přišlo streamování, které umožnilo, aby se branže znovu rozvíjela, čímž skončilo depresivní období poklesu prodejů fyzických nosičů a naší neschopnosti využít technologii v náš prospěch.

jarvis_599d7ac8498e42eec0a15bb8.jpeg
„Nikdy jsem si neřekl, že to nemá smysl,“ říká Tomáš Filip o těžkém období, kdy se obrat tuzemského hudebního průmysl propadl o tři čtvrtiny.
Foto: Tomáš Nosil