V průběhu pracovního života mohou nastat různé situace, kdy lidé potřebují využít neplaceného volna. U mladých lidí to typicky bývá delší cesta do ciziny nebo jazykový pobyt. Říct si o něj šéfovi můžete ale také při důležitých životních událostech, jako je třeba svatba nebo narození potomka.

Neplacené volno nesmí nikdy firma zaměstnanci nařídit − musí se s ním na jeho čerpání dohodnout. "Ve většině případů jsou to však právě sami zaměstnanci, kteří o volno žádají," říká manažerka poradenské společnosti Crowe Horwath Ivana Brancuzká. Právní předpisy počítají s několika situacemi, kdy má zaměstnanec nárok na poskytnutí pracovního volna bez platu, byť by šéf s jeho nepřítomností v práci nesouhlasil. Tak například ženich a nevěsta mají nárok na dva dny volna. Den svatebního obřadu je placený, následující den si pak mohou v práci říct o neplacené volno. Na volno bez platu má ze zákona nárok také otec dítěte, pokud chce být se svou partnerkou u porodu. A až dva volné dny může pracovník dostat také na stěhování.

Omluvit z práce musí šéf zaměstnance na nezbytně nutnou dobu také v případě, že je to ve veřejném zájmu. Jde například o situaci, kdy si soud pracovníka předvolá jako svědka. Až 20 dnů volna v kalendářním roce pak mohou lidé dostat, pokud vykonávají nějakou veřejnou funkci, například zasedají v zastupitelstvu obce či města anebo také v parlamentu. Nejvýše o tři týdny neplaceného volna v kalendářním roce pak mohou žádat vedoucí dětských táborů. Podmínkou však je, že žadatel nejméně po dobu jednoho roku před uvolněním pracoval soustavně a bezplatně s dětmi nebo s mládeží.