Byl to takový rozpačitý, byť v podstatě přehlédnutelný me­diální karambol. Firma Seznam, která společně s Googlem "vládne" českému digitálnímu prostředí, veřejně vyhlásila, že nebude obchodně spolupracovat s tzv. dezinformačními weby, tedy že je odstřihne od svého reklamního systému. Avšak hned, jak se kvůli tomu strhl kravál, své rozhodnutí odvolala.

Oba kroky logicky měly hlasité kritiky. Ten první vedl ke křiku "Cenzura!", ten druhý pak k "Vida, peníze nesmrdí!". V obou případech to byl pokřik přitažený za vlasy a asi neodpovídající realitě. Kroky Seznamu nedokazují žádnou konspiraci, spíš to, že si v jeho sídle tuhle věc dopředu pořádně nepromysleli.

Seznam nechtěl nikoho cenzurovat. Ani nemůže, šlo přece o obchodní rozhodnutí. A jak mnozí upozornili, přerušení spolupráce se Seznamem by pro dotčené weby asi nepředstavovalo existenční problém. Jednak mohou mít i jiné reklamní příjmy. A především, když tvrdíme, že jsou "propagandistické", není v definici "propagandy" to, že jde o obsah, který někdo platí?

Tady jsme u prvního velkého "ale". Weby nabízející obsah "smyšlený, dezinformační či klamavý", jak je definoval Seznam, nemusí být vždy propagandistické. Jak se v poslední době na konkrétních případech několikrát ukázalo, publikovat vymyšlený obsah, po kterém je poptávka, může být dobrý byznys. Prostě proto, že náklady jsou nízké (stačí mít šikovného grafomana ochotného chrlit nesmysly) a potenciálních čtenářů je dostatek.

Je chybou Seznamu, že se pro tyto nesmysly najde dost čtenářů? Navíc ne vždy musí jít o politiku. Jaký je rozdíl mezi smyšlenou zprávou o milionu syrských uprchlíků, kteří se už už mačkají na maďarských hranicích, a vyprávěním o neexistujících sexuálních avantýrách celebrity XY?

Většina z nás ("co spolu mluvíme", doplnil by klasik citát z Poláčkova románu Bylo nás pět) ten rozdíl samozřejmě cítí. Ale v tom je ten problém. Jedna věc je něco vnímat a cítit a druhá to pak přesně definovat. Což v tomto případě neumíme. I mezi politickými weby jsou rozdíly. Aeronet a Sputnik si často bezuzdně vymýšlejí, Parlamentní listy "pouze" opisují a zveličují. Dáme je na jednu hromadu?

Když nejsou k dispozici jasná kritéria a exaktní definice, je třeba se rozhodovat na základě subjektivního úsudku. Seznam se takovým arbitrem klidně mohl stát. Je soukromou firmou a záleží pouze na jeho vedení, s kým chce obchodovat. K tomu nepotřebuje nic speciálního, důležitá je odvaha. Neboli takzvaně mít koule. A v Seznamu hned poté, co udeřili do stolu, s hrůzou zjistili, že je nemají.

Google a Facebook jsou dnes v kontextu americké společnosti a politiky lehce angažovanými liberálními subjekty. Byznys na prvním místě, ale pokud se daří, lze dělat do určité míry i politiku. Můžete si dovolit být do určité míry vedeni idealismem. Jmenovitě u Googlu i Facebooku je to i v souladu s vystupováním jejich zakladatelů. Jsou veřejnými osobami, jejichž postoje jsou celkem dobře známy.

Je to v příkrém protikladu s pozicí zakladatele Seznamu Ivo Lukačoviče, který se k politice nevyjadřuje. Na svém novém twitterovém účtu před pár dny napsal "Nejsem veřejně činná osoba" a požádal ostatní, aby ho "nezatahovali do svých politických bojů". A to vše poté, co svůj starý účet nejprve "zamkl" a poté zcela smazal. To asi aby případné starší politické názory či postoje nebyly dohledatelné.

Ani to nemůžeme Ivo Lukačovičovi vyčítat, znovu připomeňme, že je soukromou osobou a Seznam soukromou firmou. Zároveň je pravda i to, že Seznam zná cenu kvalitního původního obsahu. Sám ho vytváří a dělá to dobře. Takže dobře ví, v jak nefér pozici jsou tvůrci zpráv vůči těm, kteří jen servírují dezinformace. V jakémsi návalu idealismu se vůči nim chtěl Seznam vymezit. Své vlastní odvahy se však bohužel vzápětí polekal.