Zima na Sibiři je zlá. Proto když na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let přes transsibiřskou magistrálu mířili vlakem do Československa první Vietnamci, aby se zde vyučili nebo pracovali v továrnách, musely se vozy vypravit na cestu v létě.

Jedním z těch, kdo tehdy do bratrské země vlakem přicestoval, byl otec Hunga Leho. V Československu tehdy potkal i jeho matku, která zde pracovala ve fabrice. "Vzali se v Hradci Králové, byla to jedna z těch prvních vietnamských svateb v Česku," vypráví rodinnou historii Hung Le, pohodlně usazený v židli ve svém bistru v centru Prahy. Hung Le totiž šéfuje síti restaurací Banh-mi-ba a učí Čechy jíst vietnamskou kuchyni.

Mezi mladými českými Vietnamci je přitom trochu netypickým případem. Jeho rodiče se po svatbě odstěhovali zpět do Vietnamu a do Česka už se nevrátili. Hung Le se narodil ve Vietnamu a do Česka se přistěhoval až sám, a to relativně pozdě. "Ve Vietnamu jsem žil až do svých osmnácti let," vypráví.

V Česku ale ještě stihl dokončit část svého vzdělání. V Brně totiž vystudoval podnikové finance a daňové poradenství. Úvod do češtiny mu poskytl půlroční kurz, často se však musel jazyk učit za chodu. "Chodil jsem třeba dvakrát na stejnou přednášku. Nosil jsem s sebou diktafon a doma si to pak pouštěl. Skripta jsem si překládal do vietnamštiny," popisuje tehdejší zápolení s cizím jazykem.

Školu nakonec úspěšně dokončil. Přestěhoval se do Prahy a nejprve pracoval ve vietnamské importní firmě, potom ve velkoobchodě Makro Cash and Carry, mezi jehož zákazníky často patří právě i vietnamská komunita.