V obleku a kravatě ho potkáte velmi zřídka. Poznávacím znamením Ondřeje Chládka je tričko s hrochem. Těžkotonážní africké zvíře je znakem firem v pardubickém holdingu Enteria, jedné z největších stavebních skupin s českými vlastníky.

Chládek je jedním z nich a na symbol řvoucího hrocha je náležitě hrdý. Ostatně právě díky tomu, že si vodního živočicha oblíbila jeho rodina, se v 90. letech dostal do loga společnosti Chládek a Tintěra Pardubice, která je nyní jednou z dceřiných firem holdingu.

"Je to sdílený symbol, každý si do něj dosadí to svoje. Důležité je, že za hrochem vidí něco pozitivního a jsou schopni spolupracovat a táhnout za jeden provaz," vysvětluje Chládek, proč hroch prostupuje ve skupině takřka vším. Jedna ze společností holdingu se tak například jmenuje Hrochostroj, jiná zase Hroší stavby.

Firmu s názvem Chládek a Tintěra zakládal svérázný podnikatel v Litoměřicích. Od začátku hodně přemýšlel o tom, na jakých principech má společnost fungovat. Inspiraci našel v dnes již legendárním článku Prognostika a přestavba od současného prezidenta Miloše Zemana, publikovaném ještě před sametovou revolucí v Technickém magazínu. "Četl jsem ho mockrát. Nějak podvědomě jsem se o ten článek opíral," vzpomíná Chládek.

Ani v krizi jsme nepřistoupili k tvrdým personálním škrtům. Všichni říkali, že jsme debilové.

Zemanovo pojetí mu konvenovalo, protože sám se snaží přistupovat k firmě spíše jako sociolog než jako investor směřující za maximálním ziskem. Je přesvědčen, že cesta k prosperitě vede přes spokojené zaměstnance. "Ve firmě musí být silná sdílená idea, lidé se musí podílet na společenském profitu," zdůrazňuje Chládek, který je v současnosti členem dozorčí rady Enterie a zároveň je ředitelem pro strategii. Ve skupině se zasazuje o delegování managementu směrem dolů − dokonce i v případě, že pracovníci na nižších pozicích udělají někdy horší rozhodnutí, než kdyby jim ho nalinkoval někdo seshora.

Dá se jen stěží určit, jak se tento přístup promítl do úspěchu skupiny, faktem ale je, že se většinu let drží na vzestupné trajektorii. Holding Enteria, na který se podniky kolem firmy Chládek a Tintěra transformovaly před devíti lety, dnes zastřešuje přes desítku společností s více než 900 pracovníky a ročním obratem přes čtyři miliardy korun. Nejsilnější divizí je tradičně železniční stavitelství. Na Pardubicku Enteria proslula také jako mecenáš, například ligového hokeje nebo hudebního festivalu Smetanova Litomyšl. I když v současnosti je už skromnější, stále sponzoruje například leteckou přehlídku Aviatická pouť nebo juniorské mistrovství v tenise.

Šéf skončil ve vazbě

Ne vždy se ale Enterii dařilo. Připomínkou jednoho krušného období je tričko ze zvláštní série, které Chládek nosí touto dobou. Hroch je na něm vyobrazen s přilbou. Má to odkazovat na odolnost v kauze údajné manipulace se zakázkou na opravu Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem, která na skupinu a její vedení dolehla před čtyřmi lety.

Po razii protimafiánské policejní jednotky na konci května 2013 bylo obviněno 18 lidí a pět firem. Mezi manažery, kteří skončili na tři týdny ve vazbě, byl i předseda představenstva Enterie Libor Joska. Navíc byla obviněna i společnost Chládek a Tintěra Pardubice jako právnická osoba.

Podle policejních dokumentů, které tehdy unikly do médií, se měli zástupci firem Metrostav a Chládek a Tintěra domlouvat s konkurencí na výši nabídkové ceny v opakované soutěži na opravu hřebčína a slibovat za to milionové kompenzace.

Chládek to vysvětluje tak, že se jednalo o tehdy standardní "okopávání kotníků", součást konkurenčního boje. Sdružení Metrostav a Chládek a Tintěra vyhrálo původní soutěž, podepsalo s hřebčínem smlouvu a převzalo staveniště. Podle Chládka tedy bylo jasné, že bude chtít vyhrát i opakovanou soutěž, vyhlášenou z malicherných formálních důvodů. Konkurence prý o zakázku ve skutečnosti nestála, chtěla ale soutěž aspoň zkomplikovat.

Případ, do kterého se vložilo pražské vrchní státní zastupitelství pod vedením Lenky Bradáčové, ale dodnes nevyústil ani do prvního soudního jednání. Šéf Enterie Joska, považovaný za vlivnou postavu v pardubickém byznysu i politice, mezitím zemřel. "Mnozí dnes tvrdí, že se na jeho smrti podepsala i kauza Kladruby," dodává Chládek.

Na obvinění kontrovala pardubická skupina odvážně. Chládkovými ústy se tehdy jako jedna z mála ohradila proti vzedmuté vlně protikorupčního boje. Nešlo jen o námitky, že korupci má smysl potlačovat spíš tím, že se řeší její příčiny, nikoliv následky, ale také o nekonformní prohlášení, že korupce může mít i pozitivní vliv.

Nebýt toho, že se politickým stranám slíbila procenta, bůhví kdy by se začaly dělat koridory nebo dálnice.

Konkrétně podle Chládka pomohla v polovině 90. let rozhýbat dopravní stavitelství. Do té doby prý úředníci neměli zájem, aby se zrychlil výkup pozemků nebo výběrová řízení. "Nebýt toho, že se politickým stranám slíbila procenta, bůhví kdy by se začaly dělat koridory nebo dálnice. Až když politici zjistili, že se z toho dá rýžovat, buď do vlastní kapsy, nebo pro stranu, se stavby konečně začaly rozjíždět," říká s odstupem.

O tom, že poptávka politiků v tomto smyslu existuje, se Chládek prý sám mnohokrát přesvědčil. K pobavení dává historku ze svého někdejšího jednání v Poslanecké sněmovně. Nejmenovaný poslanec, který ho zprostředkoval, si posléze diskrétně řekl o 10 tisíc s prostým odůvodněním, že si zapomněl peněženku.

Inkvizitor Bárta

Možná více než samotná korupce podle Chládka stavebnictví uškodil radikální přístup, s nímž vyrukoval ministr dopravy Vít Bárta. Politik z hnutí Věci veřejné žil podle Chládka v klamné představě, že stavební firmy uměle předražují zakázky až o 20 procent. "Zastavil probíhající stavby a hlavně přípravu staveb dalších. Doteď na to doplácíme. Ztráty, které nastaly, tedy že byly kapacity, peníze a potřeba stavět, a nestavělo se, šly každoročně do desítek miliard," vyčítá Chládek. Celkově prý mají Bárta a protikorupční "hysterie" na svědomí 120 až 150 miliard promrhaného majetku.

jarvis_5978616a498e42ee7d2952ff.jpeg
Ilustrace: Jan Hunter Doležálek

Ze stavební deprese, která přišla s Bártou a také s dopady globální finanční krize, se nicméně skupina Enteria vzpamatovala lépe než ostatní. Chládek zdůrazňuje, že nepodlehla řečem o nutnosti tvrdých personálních škrtů. I když byznys klesal o desítky procent, nesáhla k masivnímu propouštění nebo snižování platů.

Do budoucna se to vyplatilo, protože Enteria byla připravená na boom nových zakázek. "Všichni říkali, že jsme debilové. Když pak nastoupila nynější vláda a ve druhém pololetí 2014 vylétly veřejné investice, stavebním firmám chyběly kapacity. Nebyl, kdo by doopravdy pracoval," popisuje podnikatel.

Důslednější než Babiš

V době, kdy se zhoupl stavební cyklus a začalo se mluvit o velkém nedostatku pracovní síly, se Chládek upevnil ve skeptickém náhledu na tuzemské politiky. Vzpomíná, jak jeden z mladých politiků tehdy v televizi prohlásil, že když firma vyhraje zakázku, přece není problém, aby k tomu přijala lidi a nakoupila stroje. Byl to pro něj důkaz, že zástupci lidu nemají potuchy, jak funguje podnik. "Ti lidé jsou mimo realitu," podotýká.

A právě politika, přesněji řízení státu a znalosti politiků, se stala pro Chládka tématem, o kterém často přemýšlí a možná ještě raději vykládá. Možná to lze chápat jako další důkaz současného fenoménu, s nímž se v politice prosadil šéf hnutí ANO Andrej Babiš, když přišel s heslem "řídit stát jako firmu". Ačkoliv podnikatelé s Babišem v lecčems nesouhlasí, kritický názor na politický systém s ním často sdílejí a přitakávají na návrhy, že v parlamentní demokracii je třeba zavést přístupy z podnikového managementu.

"Je to naprosto nezbytné, protože firma i stát jsou především sociál­ní systém, který musí být nějak strukturovaný a řízený. K tomu je nezbytný profesionální přístup; se selským rozumem nevystačíme," zdůrazňuje Chládek a pouští se do odborného rozboru, prošpikovaného termíny jako "komplexita systému". "Myslím si, že aplikovaná sociologie je při řízení podniků i veřejných institucí stále podceňovaná. Stále jen mluvíme o klíčovém významu lidského faktoru, ale v praxi si s tím už tolik poradit neumíme," dodává.

Co se týče vztahu k Babišovi, Chládek nezapírá, že v posledních volbách do Poslanecké sněmovny pro něj hlasoval a totéž doporučil zaměstnancům. "Napsal jsem dlouhatánský dopis, ve kterém jsem rozebral politickou situaci," vysvětluje. Prý úspěšně, protože zpětně zjistili, že ANO ve firmě volilo přes 80 procent lidí. Tehdy prý ale Babišovo hnutí chápal hlavně jako hráz proti vládnutí sociální demokracie s podporou komunistů.

Nekvalifikovaný poslanec nebo ministr může být nebezpečnější než lempl za volantem.

Dodnes také tvrdí, že ČSSD a ANO měly uzavřít nějakou obdobu dodnes proklínané opoziční smlouvy z konce 90. let. Ostatně Chládek na tohle období vzpomíná v dobrém. "Málokdo si uvědomuje, že nebýt tehdejší opoziční smlouvy, řešení nazrálé krize, která byla důsledkem nastřádaných chyb porevolučního vládnutí, by se nepodařilo tak bezbolestným způsobem," říká.

Dnes je Chládek skeptičtější. "Já bych si představoval řízení státu ještě mnohem kvalifikovaněji, než prezentoval Babiš," podotýká. "Ale asi to nejde. Něco šéfovat je sakramentsky náročná profesionální práce. Potřebujete nejen kvalifikaci, ale taky odpovídající pracovní podmínky a tým spolupracovníků. A řekněte mi, kolik z těch poslanců, ministrů, zákonů, nařízení nebo státních úředníků má potřebný formát?" ptá se Chládek a vzápětí si odpovídá, že mnozí politici už na první pohled potřebný formát nemají.

Řidičák pro politiky

Řešení, byť z dnešního pohledu bizarní, vidí v zavedení kvalifikačních zkoušek − nejen pro poslance nebo ministry, ale také pro voliče. Zkoušky by organizoval stát. "Co je na tom jiného než na řidičáku nebo na pilotním průkazu, kde také někdo musí ověřit moji způsobilost a dát mi tam razítko. Nekvalifikovaný poslanec nebo ministr může být koneckonců nebezpečnější než lempl za volantem," argumentuje. Kdo by ve zkouškách neobstál, zkrátka by nemohl kandidovat.

"Tohle je negramotná demokracie, musíme ji učinit gramotnou," tvrdí Chládek. Sám ovšem přiznává, že prosadit volební cenzus podle kvalifikovanosti voličů není reálné. A také připouští, že se návodem, jak přejít na manažerský způsob řízení ve státě, už ani příliš nezabývá. Zdůrazňuje, že člověk na tak vysoké mocenské pozici nemá zabředávat do konkrétních problémů, ale myslet strategicky.

Že jsou jeho názory za běžných okolností neuskutečnitelné, Chládka příliš netrápí ani neodrazuje. Evidentně ho baví přicházet s neotřelými nápady a také provokovat. "Byl jsem vždycky šílený rebel. Nejvíc mě štvali komunisti, hlavně snahou o ovládnutí myšlení," říká a jedním dechem dodává, že nebyl nadšený ani ze způsobu, jakým komunistický režim padl: "Revoluce vždycky přinese více škody než užitku."