Euro se stalo celkem nečekaně jedním z velkých témat před podzimními sněmovními volbami. Jejich favorit, předseda ANO Andrej Babiš, který se dlouho vyhýbal jasnému slovu ke společné měně, se definitivně rozhodl přidat k odpůrcům: "Žádné euro. Nechci euro. Euro tady nechceme. Každý ví, že je zkrachovalé. Je to o naší suverenitě. Chci českou korunu a nezávislou centrální banku. Nechci další věc, do které bude zasahovat Brusel," prohlásil. Mezi odpůrce eura patří i ODS či komunisté.

Na druhé straně se do čela podporovatelů evropské měny postavil premiér Bohuslav Sobotka a jeho ČSSD. Podle premiéra už musíme říct jasné datum jejího přijetí, "abychom se neocitli na periferii EU". Ještě otevřeněji je pro co nejrychlejší přijetí eura TOP 09, podle které by se obchodníkům lépe dělal byznys s partnery v eurolandu.

Ač ještě padne do voleb hodně silných slov, není pravděpodobné, že by nás poté čekalo rychlé zavedení společné měny. Po volebním vítězství sahá odpůrce eura Babiš, za ním se podle některých průzkumů řadí další dvě euroskeptické strany − komunisté a ODS. Navíc v Evropské unii nyní nelze najít větší odpůrce eura než právě v srdci Evropy. Podle posledního průzkumu Eurobarometru je 72 procent Čechů proti společné měně − to je dokonce více než v Británii, která odchází z EU.

Euro je ale přesto v delším horizontu náš osud. Týdeník Ekonom udělal anketu mezi českými podnikateli a popsal hlavní domácí úkoly, které musí Česko splnit, aby se vstup do eurozóny vyplatil. Celé to zatím vychází ještě minimálně na sedm let s korunou.


Jozef Makúch byl u toho, když se na Nový rok 1993 spouštěla zánovní modrá vlajka Národní banky Slovenska z oken ve Štúrově ulici v Bratislavě. Jako jeden z prvních členů bankovní rady této nové instituce řešil i ony krizové měsíce po 8. únoru, kdy se rozdělila měna Česka a Slo­venska. Okolkované federální bankovky na Slovensku brzo ztrácely na hodnotě a v červnu Makúch s kolegy srazil jejich hodnotu o desetinu proti české koruně. Na­konec ale Slovensko měnové sedlo vybralo a koruna začala posilovat, růst tamní ekonomiky postupně přeskočil i ten český.

Přesto v roce 2008 Slovensko svou měnu zahodilo a nahradilo ji eurem. Makúch byl opět u toho a opět jako člen bankovní rady, od roku 2010 jako guvernér. Ztráty koruny, kterou pomáhal tvořit, nelituje. "Zavedení eura vedlo k mnohým bezprostředním přínosům pro Slovensko," tvrdí a začne vyjmenovávat, co vše euro našemu východnímu sousedu přineslo: Snížily se finanční a administrativní transakční náklady. Zvýšil se rating země a klesly náklady na financování dluhu. Zvýšil se příliv zahraničních investic i hospodářský růst. Největším strašákem byl tehdy vyšší růst cen, ale Makúch to odmítá: "Vliv přijetí eura na inflaci byl velmi nízký."

Bankéř nezastírá, že krize eurozóny přinesla i náklady, se kterými v roce 2008 nikdo nepočítal. Slovensko se zapojilo do nejrůznějších ochranných valů určených pro záchranu krachujících zemí eurozóny.

Příznivci eura

Celkově však podle něj plusy převažují nad minusy. "Hlavní cenou za přijetí eura je ztráta nezávislé měnové politiky. Ale od roku 2009 až do současnosti bylo nastavení měnové politiky v eurozóně pro Slovensko celkem vyhovující. Náš hospodářský systém a vývoj inflace jsou docela dobře synchronizované s eurozeměmi. Takže přijetí eura hodnotím pozitivně," říká Makúch.

Kdo by však čekal, že po této slovenské zkušenosti budou centrální bankéři z druhé části bývalé federace také příznivci společné měny, je na omylu. Tři sta kilometrů od supermoderní bratislavské výškové budovy, kde sedí Makúch, panuje ve starém paláci na pražských Příkopech vůči euru o poznání chladnější přístup.

Viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl je nyní asi nejvýraznější odpůrce společné měny v bankovní radě. Už sama otázka, jak by se Česko mělo na euro připravit, se mu nelíbí: "Ta otázka rovnou předjímá, že je dobrá myšlenka o euru nyní uvažovat. To já si vůbec nemyslím," říká Hampl a doplňuje: "Pokud jsem měl velké pochyby o smysluplnosti našeho členství v eurozóně před deseti lety, mám je dnes ještě řádově vyšší. Měnová zóna bez státu je definičně nestabilní projekt. Měna má být spíše důsledkem vzniku státu, ne opačně. V Evropě jsme ovšem začali stavět 'měnový' dům od střechy a pak se všichni po roce 2008 divili, jak tašky lítají, když přijde první vítr."

Pro euro je jen čtvrtina Čechů, průměr EU je přitom 58 procent. Zároveň nikde jinde není odpor vůči společné měně větší.

Podle Hampla je česká měnová politika úspěšná a ekonomice se daří i s vlastní měnou: "Čím lepší máte domácí hospodářskou politiku s vlastní měnou, tím méně máte důvodů euro přijímat! To je paradox eurozóny: nejlepšími členy z hlediska její stability jsou ty země, které jsou natolik stabilní samy o sobě, že žádné euro nepotřebují. Koneckonců pohled na země EU s eurem a bez něj ukazuje, že ty bez eura v průměru bohatnou od jeho zavedení rychleji."

A Česko Hamplovi naslouchá. Jak politická reprezentace, tak Češi. Pro euro je jen čtvrtina z nás, průměr EU je přitom 58 procent. Zároveň nikde jinde není odpor vůči společné měně větší. Nikde kromě Česka není více než 70 procent lidí proti, a to ani Britové či Švédové, kteří otevřeně euro odmítají.

Mnozí podnikatelé a manažeři oslovení týdeníkem Ekonom si však nemyslí, že je to bez eura pro Česko dlouhodo­bě "uhratelné". "Vstupme do eurozóny, a to co nejdříve. Myslím, že podmínky pro přijetí eura už jsme splnili," říká Zbyněk Frolík z Linetu a doplňuje, že jeho firmě by jednotná měna jen pomohla: "Jsme exportně orientovaná společnost s podílem vývozu přes 90 procent. Většinu ho realizujeme v eurech. Nebudeme muset pojišťovat kurzové výkyvy a bude se nám mnohem lépe plánovat." Za všechny exportéry shrnuje pozitivní vztah k euru viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar: "Vstup Česka do eurozóny plně podporuji. Je lepší být u stolu než na stole, jak se říká. Na vstup jsme připraveni lépe nežli většina zemí, které vstupovaly v minulosti."

Odpůrci eura

Na druhé straně se ale ozývají podnikatelé, kteří nejsou tak závislí na exportu a více zdůrazňují politická rizika měnové unie. "Vstup ČR do eurozóny v žádném případě nepodporuji. Těch pár výhod, které členství přináší, nepřeváží nevýhody. Za zásadní považuji hlavně to, že se ČR vstupem zaváže platit dluhy předlužených zemí, jako je například Řecko," říká Evžen Korec z Ekospolu. A podobně mluví třeba Jiří Hla­vatý z Juty (a také senátor za Babišovo ANO): "Za současné situace, kdy je EU řízena Francií a Německem, s tím mám problém. Mluvíme o demokracii, ale pravidla určují ti nejsilnější, jak je tomu podobně i v byznysu. Škoda, že nám Čechům chybí hrdost, koruna by nám slušela."

Mezi vyhraněnými názory ale velmi často zaznívá také "ano, ale" či "ne, ale": "Vůči euru jsem opatrný, až skeptický, protože jeho předčasné přijetí by výrazně zbrzdilo proces dohánění západních ekonomik a mohlo by i zakonzervovat stav, kdy jsme stále ještě výrazně chudší," přemítá například Martin Štrupl z Hamé. "Přijetí si dokážu představit až v okamžiku, kdy se například celková úroveň cen a nákladů v Česku bude alespoň výrazně blížit poměrům v eurozóně."

Jaké jsou tedy největší úkoly domácí ekonomiky, bez jejichž splnění se asi většinový souhlas s eurem v Česku nenajde?

1. Bez příběhu to nejde

jarvis_59779a2e498e42ee766e77de.jpeg
Ilustrace: Juliána Chomová

Slovenský centrální bankéř Makúch zdůrazňuje, že Slováci podpořili přijetí eura, protože v něm viděli završení reformního úsilí na počátku milénia. Vláda Mikuláše Dzurindy ukončila panování Vladimíra Mečiara, přivedla v roce 2004 Slovensko do EU a už v roce 2005 země vstoupila do přípravky na euro ERM II. A zároveň zaváděla radikální hospodářské reformy. "Hospodářské reformy uskutečněné na Slovensku před zavedením eura měly výrazně pozitivní vliv nad rámec pouhých výhod vyplývajících z výměny měny," říká Makúch. "Asi nejdůležitějšími byla daňová reforma a změna řízení veřejných financí," dodává. Euro se na Slovensku prostě spojilo s reformním úsilím, a když v roce 2006 nastoupil na post premiéra výrazně slabší stoupenec jednotné měny Robert Fico, už nemohl od úspěšného příběhu "tatranského ekonomického tygra" couvnout a zemi do eurozóny dovedl.

Podle hlavní ekonomky České bankovní asociace (a bývalé centrální bankéřky) Evy Zamrazilové je možné i v Česku jít slovenskou cestou, ale zatím tu není nikdo, kdo by chtěl euro a zároveň nabídl odvážné reformy: "Opakování slovenského příběhu spojujícího vstup do eurozóny s reformami je cestou. Slovenské reformy předcházející vstupu do eurozóny jsou také důvodem, proč Slovensko v eurozóně slušně prosperuje. Bez reforem nemá ekonomika šanci zdravě dlouhodobě růst a veřejné finance se nebudou moci vyrovnat se stárnutím populace."

Česko ale nemusí kopírovat jen příklad našeho nejbližšího souseda. Například pobaltské státy spojily přijetí eura zjevně s bezpečnostní garancí, která je více poutá k Západu a méně k až příliš blízkému Rusku. Když Litevci jako poslední z baltské trojky na Nový rok 2015 vstupovali do eurozóny, centrální bankéř Vitas Vasiliauskas otevřeně prohlásil: "Při zvažování současné geopolitické situace je přijetí eura relevantnější než kdy předtím." Česko je ale od Ruska pro mnoho Čechů nejspíše příliš daleko, než aby tyto důvody mohly u nás rezonovat.

A poslední příběh, jenž se nabízí, je ten, který k euru zlákal jižní země Evropy či státy s velkými cenovými skoky − garance nízké inflace, kterou do eura promítá dlouhý stín někdejší německé marky.

Týdeník Ekonom mluvil i se zaměstnanci Evropské centrální banky, podle kterých je právě garance stabilní a nízké inflace v delším období lákadlo, které by mělo bourat všechny ostatní námitky proti společné měně. Ale v Česku tento příběh podle Hampla nikdy nefungoval a fungovat nebude: "Skutečně silným empirickým důsledkem eura je nižší a méně proměnlivá inflace zemí, které jej zavedly. Jaká je to ale probůh přidaná hodnota pro naši zemi, kde téhož cíle bez problému dosahujeme vlastní měnovou politikou? A kde už známe dobře i situaci, kdy základní úroková sazba ČNB je nižší než základní sazba ECB?" rétoricky se ptá viceguvernér ČNB.

2. Koruna musí ještě posílit

jarvis_59779a2e498e42ee766e77e2.jpeg
Ilustrace: Juliána Chomová

I kdyby se zásadně změnila politická situace v Česku a politici se rozhodli rychle přistoupit k euru, je tu vždy otázka, v jakém kurzu fixovat měnu. V tom je slovenský příklad ilustrativní. Při vstupu do přípravky ERM II v roce 2005 měla slovenská koruna plavat kolem 38,4 za euro. V roce 2007 to už bylo 35,4 koruny. A nakonec se v roce 2009 euro směňovalo za 30,1 koruny. Podle mnohých to byl trochu moc silný kurz, který nepotěšil exportéry, ale Slováci měli dobrý pocit, že jejich mzdy a důchody se přepočítávají ve slušném poměru.

Hlavní ekonomka České bankovní asociace Eva Zamrazilová ale soudí, že Česko je stále příliš daleko od západní úrovně, aby přechod na euro měl smysl: "Ekonomická úroveň HDP na obyvatele v paritě kupní síly by měla být blíže zemím jako Německo nebo Rakousko a měla by se zúžit mezera mezi ekonomickou výkonností na straně jedné a cenovou a mzdovou úrovní na straně druhé. Kurz by měl být oproti paritě kupní síly podhodnocen maximálně o 20 procent, současná realita je téměř 50 procent."

Do přípravky na euro ERM II je tedy potřeba vstupovat až tehdy, když budeme mít jistotu, že se úspory obyvatel neznehodnotí. "Například pokud by kurz zhodnocoval přibližně o dvě procenta ročně, mohl by za pět let být na hodnotě 23 korun za euro. V následném dvouletém období potřebném pro splnění kurzového maastrichtského kritéria by pak mohl dále posílit až ke 20 korunám za euro a to už by byla hodnota velmi blízká paritě kupní síly," přemýšlí Zamrazilová. "Obyvatelé mají na vkladech přibližně dva biliony korun a je velký rozdíl, zda se tyto úspory jednoho dne přepočtou kurzem 20, nebo 25 korun za euro," dodává.