Uplatňování amortizace pojišťovnami v rámci posuzování pojistných událostí týkajících se vozidel bylo vždy velkým tématem. V průběhu času se rozhodnutí soudů postupně vyvíjela více a více v neprospěch pojišťoven, že člověka napadá, že už by snad v praxi ani nemělo ze strany pojišťoven k účelovému snižování pojistného plnění z důvodu amortizace docházet. Přesto se tak stále stává. Tuto praxi sice zmírnilo dnes již obecně známé rozhodnutí ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2221/07 a k němu jeho podpůrné rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1902/13, není se však čemu divit, že pojišťovny stále hledají cestu, jak s amortizací pracovat a uplatňovat ji. Velmi zajímavé rozhodnutí související s touto problematikou bylo vydáno v dubnu letošního roku ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 795/16. Z něj mimo jiné vyplynulo, že jsou-li pojišťovnou uhrazeny náklady na opravu vozidla, avšak již nikoliv vzniklý rozdíl v tržní hodnotě tohoto vozidla, nepřináší vozidlo svému vlastníku stejný užitek, a navíc mu není takovým postupem škoda způsobená protiprávním jednáním nahrazena v plném rozsahu. Přesto se poškozený stále dovolá svého práva mnohdy až u Ústavního či Nejvyššího soudu, přičemž cesta k nim je zdlouhavá, složitá a cenově náročná. Lidé, kteří mají sjednáno pojištění právní ochrany, však mají minimálně po té finanční stránce o starost míň.

Autorka je ředitelka úseku likvidace škod.