Některá slova jsou jako hmyz: dlouho ani nevíte, že existují, pak se najednou přemnoží a jsou všude. Zatímco u hmyzu to způsobí vhodné počasí, slovům dělá dobře určité společenské klima. A protože toho času jsou nejvýraznějším společenským činitelem sociální sítě, nemělo by překvapit, že mezi přemnožené slovní druhy patří výraz "sociální bubliny". Někdo se do nich prostřednictvím Facebooku, Twitteru a podobných vymožeností uzavírá, jiný vyzývá k tomu, abychom je opustili, další medituje, jak mění společnost, a vidí to černě…

Sociální bubliny mají být plodem internetu − ale možná jsou jen plodem krátké paměti. Vzpomínám si, jak v časech hluboce předinternetových byly v prvním semestru vysoké školy propastné rozdíly v rozhledu, vyjadřování, ale i vzhledu mezi studenty z měst a z venkova. Jak jsem byl po nástupu do prvního zaměstnání zděšen, že existují i lidé úplně jiného ražení než moji přátelé. Jak člověk na brigádách nebo při vandrování krajinou narážel na jedince i celá společenství skoro stejně exotická jako kmeny v odlehlých džunglích. To všechno patří minulosti.