Summit G20 v Hamburku poukázal na čtyři důležité věci. Nejdůležitějším sdělením je, že se vyspělý svět rozvolňuje a nejmocnější státy se mění − jak to předpověděla loňská analýza CIA − na jakési "ostrovy", které se ohrazují složitými sítěmi vlastních hospodářských a politických zájmů. Ukázkou je odstoupení USA od Pařížské dohody o klimatu nebo výhrady této velmoci vůči politice volného obchodu, za nimiž se skrývá nechuť vůči čínské a německé vývozní expanzi. Současně je zřejmé, že minimálně v ekonomických otázkách proti Washingtonu stojí tandem Berlín−Paříž, který se na rozdíl od současného Bílého domu hlásí k liberalismu. Velká Británie přitom pozvolna odplouvá od Evropy, jak o tom svědčí slova o přípravě britsko-americké obchodní dohody. Příznačné je i to, že větší pozornost než společná jednání summitu nakonec upoutaly separátní schůzky, protože lídři největších ekonomik využili situace, aby si promluvili se svými spojenci či oponenty.

V souvislosti s tím americký prezident Donald Trump připomněl, že to s některými předvolebními sliby myslí vážně. Především se snahou nalézt nové vztahy s Ruskem. Dvouapůlhodinové setkání s Vladimirem Putinem, na něž vzal ze svého štábu jen "rusofilního" ministra zahraničí Rexe Tillersona, je toho jasnou ukázkou. Ačkoliv cesta k případnému oteplení vztahů dvou vojensky nejsilnějších zemí bude s ohledem na rozdílné mocenské zájmy v Sýrii a na Ukrajině i kvůli Trumpovým domácím potížím dlouhá.