Na elektřinu, na vodík, nebo na biopaliva? Většina Čechů to ještě neřeší a na prázdniny vyrazí osobním automobilem poháněným benzinem či naftou. Pro rodinné cesty do okolních států a k blízkému moři je to zatím nejpohodlnější řešení, které lidem poskytuje osobní svobodu, umožňuje reagovat na nejrůznější situace a nestojí majlant.

Nenastane-li nějaká přírodní či válečná katastrofa, budeme chtít jezdit automobilem i za deset, dvacet či třicet let. Šéfové automobilek, politici a členové nátlakových skupin se však stále urputněji přou, jaké automobily to budou. Věrozvěsti elektřiny soudí, že spalovací motor má na kahánku a budoucnost patří bateriím. Jiní namítají, že elektřinu u nás stále ještě vyrábíme hlavně z uhlí a z jádra, přičemž první způsob je neekologický a druhý riskantní, takže řešení vidí ve vodíku. Spalovacích automobilových motorů se odváží zastat málokdo, přestože z technického hlediska ještě neřekly poslední slovo. Daň z fosilních paliv přitom živí státní rozpočty, zatímco masový přechod na elektromobily by naopak vyžadoval mohutnou státní podporu. Skeptik si navíc vzpomene na dobu, kdy zdánlivě všichni odborníci věděli, že klasický pístový motor bude vytlačen Wankelovým rotačním motorem, existovala pro to spousta pádných argumentů, ale nikdy se to nepovedlo. Elektromobily se od aut s Wankelovým motorem sice liší v tom, že fungují a mají některé reálné výhody, ale jejich nástup patrně nebude tak rychlý, jak se nás dnes některé automobilky snaží přesvědčit.