Kdyby někdejší Československo získalo do správy kolonii Togo, jak o to někteří diplomati v roce 1919 usilovali, žily by podle sociálního geografa Dušana Drbohlava v Praze už dávno tisíce Afričanů. Ačkoliv historie nakonec vedla jinými cestami, obarví se v příštích desetiletích Česká republika i tak a stane se etnicky pestrou jako západní Evropa nebo USA. Migrace totiž souvisí s globalizací a moderní ekonomikou a tuto lokomotivu už nikdo nezastaví. A pokud se nám to nelíbí? "Jde o globální záležitost, a proto se o ní musí také tak jednat. Společně, přinejmenším na evropské úrovni, a ve spolupráci bohatých i chudých zemí," říká v rozhovoru pro Ekonom Dušan Drbohlav.

Jaká jsou poslední čísla o migraci?

Je nutné oddělit takzvanou uprchlickou krizi od standardní migrace, která má hlavně ekonomické či rodinné motivy. Pokud jde o uprchlíky, je jich významně méně. V roce 2015 jich odešlo do Evropy přes milion, minulý rok necelých 400 tisíc. I když se teď zdá, že čísla opět narůstají, jen do Itálie jich letos přišlo už přes 60 tisíc. Podstatnější je ale standardní migrace, tedy ta "ekonomická" a "rodinná", protože poslední odhady mluví o 244 milionech lidí po celém světě, kteří více než rok žijí mimo zemi, kde se narodili. Z nich je uprchlíků jen dvacet milionů.

Lidé nepřicházejí jen do Evropy. Z Mexika i Číny například míří do USA a z Indie do zemí Perského zálivu. Cizinců přibývá i v Japonsku.

Kolik do Evropy přichází běžných migrantů?

Evropa je dlouhodobě jedním z nejatraktivnějších regionů. Například v roce 2015 kromě více než milionu již zmíněných uprchlíků přišlo do Evropy možná kolem 1,5 milionu migrantů ze zemí mimo Evropskou unii (EU). Dalších zhruba 1,9 milionu osob se stěhovalo mezi státy EU. Nové analýzy jasně ukazují, že už řadu let se situace, alespoň relativně, globálně moc nemění. Experti OSN v roce 2015 varovali, že celosvětově migrace o 40 procent narostla, nevzali však v úvahu, že ve sledovaném období stoupl i celkový počet obyvatel ze 6,1 na 7,3 miliardy. Takže procentuálně to vyšlo stejně, kolem tří procent z celkové populace. To je víceméně stejný podíl od roku 1960.

I tak jde o ohromné přesuny − kam tito lidé do Evropy jdou?

Pokud si Evropu rozdělíme na čtyři regiony, tak Východ migrací dlouhodobě ztrácí, Jih se v poslední době také propadá do záporných čísel a jen Západ a Sever jsou migračně v plusu. Jih prochází velkou krizí − Řecko, Portugalsko a Španělsko. To bylo před deseti či patnácti lety pro cizince jednou z nejatraktivnějších zemí, ale v roce 2013 z něj odešlo více než půl milionu lidí a přišlo tam jen 280 tisíc nových migrantů. A Španělé hledají práci v Latinské Americe. Pokud jde o Východ, je to zejména Česko, které v absolutním vyjádření nemá konkurenci a je s půlmilionem přistěhovalců v regionu daleko vepředu. Naopak lidé velmi intenzivně odcházejí z Pobaltí, Rumunska, Bulharska i Polska. To se ovšem týká dlouhodobé a trvalé migrace. Pokud jde o tu krátkodobou, tak právě Polsko drží vlastně světový primát, v roce 2016 se tam vydalo přes milion pracovních povolení pro krátkodobou práci Ukrajinců. A uprchlíci ze Sýrie jdou hlavně do Německa.

A co druhá strana − kdo migraci napájí?

Asi by bylo dobré zmínit nejsilnější migrační koridory − z Mexika do USA, z Ukrajiny do Ruska a opačně, ale ty nyní slábnou; dále z Bangladéše do Indie, z Kazachstánu do Ruska, z Číny do USA, z Afghánistánu do Pákistánu a Íránu, z Indie do Spojených arabských emirátů. Etnicky pestrou mozaiku dokumentují nejsilnější imi­grační toky pro Velkou Británii v roce 2015: z Indie to bylo 180 tisíc lidí, z Číny 143 tisíc, z Mexika 139 tisíc, z Filipín 48 tisíc a z Kanady 47 tisíc lidí. Obdobně pro Nizozemsko to bylo z Polska 22 tisíc lidí, ze Sýrie 21 tisíc a z Indie šest tisíc.

jarvis_59525177498e9b936c95d508.jpeg
Jedním z důvodů uprchlické krize před dvěma lety bylo i to, že v uprchlických táborech došly peníze na jídlo, připomíná český expert na migraci Dušan Drbohlav.
Foto: Matej Slávik

Když se podíváme do rozvojového světa − promítají se už do migrace klimatické změny?

Stojíme asi na počátku tohoto procesu a zdá se, že časem půjde o hlavní faktor. Už začátek arabského jara se ale přičítá klimatickým poměrům. Sucho zapříčinilo, že mnoho lidí ze zemědělských oblastí severoafrického Maghrebu se vydalo do velkých měst a ta se pak radikalizovala.