Záliba v konverzaci o počasí se přičítá Britům, ale ani Čechům není cizí, i když v souladu s národní povahou tady má spíše ráz nářků. Proti větě "Takovou bouřku (vítr, kroupy, déšť, horko, sníh, mráz…) nepamatuji" celkem nelze nic namítat, protože o něčem se konverzovat musí − ale dost možná vypovídá víc o paměti dotyčného než o počasí jako takovém.

Tak třeba kroupy velikosti vajec padaly roku 1939 na Sušicku, katastrofální povodně postihly jižní Slovensko roku 1965, mimořádné sucho roku 1947 sehrálo svého času roli v komunistické propagandě − a tak by se dalo pokračovat dlouho.