Za komunismu, vlastně možná to byl jen socialismus, prostě za minulého režimu vyrůstala v českých městech panelová sídliště. Paneláky byly rychlé a ekonomické řešení. A v duchu doby − všichni tak nějak stejně a pospolu. Prahu obklopily Bohnice a Prosek, Černý Most, Jižní Město a pak Luka, Lužiny a spol. Kdekterá vesnice má svůj paneláček.

Po pádu režimu se z paneláků staly symboly prohnilé doby − ošklivé, namačkané na sebe, králíkárny. Lidé chtěli bydlet lépe, snili o vlastním domě. Objevili jsme podnikatelské baroko a satelity. Ale každý další satelit byl hustší a ošklivější než ten předchozí. A pořád to nestačilo. Všichni jsme se do vlastních domů nevešli, nebo na ně neměli. Developeři objevili "projekty". Což znamená na malém prostoru, výhodně pořízené louce přečarované na stavební pozemek, nahustit co nejvíc bytů. Začala vznikat nová sídliště. Už se jim ale říká jinak, Pomněnkový les, Krásná vyhlídka či Sluneční terasy. A zájem o ně je obrovský. Nové projekty si přitom v ošklivosti s paneláky nezadají.

Ale pozor, nejde o žádný český unikát. Lány ošklivých činžáků se táhnou za leckterou západní metropolí. Je to světový trend. Lidí je moc a je třeba bydlet. Pro někoho sen, pro jiného noční můra.

Citát týdne

"Stále vytváříme daňový ráj pro bohaté a daňové peklo pro ty, kteří jsou dole."

Volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek k novému programu strany.