Pracovní zkušenosti získal Jiří Jízdný koncem 80. let na moři. Pak přeorientoval poradenskou firmu, kterou založil jeho otec, na výrobu rozpustných limonád, kávovin, čajů, kakaa a dalších nápojů. Společnost prosperovala, založila si zahraniční pobočky, a to také v Polsku. V roce 2010 firmu koupil fond řízený polskými manažery. Dlouholetý šéf a majitel zažil šok, protože telefon najednou zcela zmlkl. Cílem fondu však bylo společnost po zhodnocení opět prodat, k čemuž došlo letos v dubnu. Majitelem poloviny akcií a předsedou představenstva AG Foods se opět stal Jiří Jízdný.

V dubnu 1990 založil váš otec společnost Agroinform, dnešní AG Foods. Čím se zpočátku zabývala?

Otec byl zemědělský inženýr a původně pracoval v laboratořích, které například zkoumaly půdu a dávaly doporučení, jak ji hnojit. V polovině 80. let nastalo určité uvolnění, při zemědělských družstvech se rozvíjela přidružená výroba. Některá družstva si troufla na složitější produkci, například chemickou, a těm otec poskytoval poradenství. V dubnu 1990 tuto činnost překlopil do firmy Agroinform, což byl počátek soukromého podnikání naší rodiny.

Původní plány jsme museli upravit. Lidé už nechtěli šumáky, ale barevné limonády v lahvích. Uchytili jsme se však ve školních jídelnách.

Kdy jste se připojil?

Připojil jsem se po třech letech. Absolvoval jsem střední hotelovou školu, ale mým snem bylo vyrazit za hranice. Když jsem byl v Praze na vojně, navázal jsem kontakt s Československou námořní plavbou a v roce 1988 do ní nastoupil. Tak jsem se mohl legálně dostat do světa a zase se vracet domů k rodině. Začínal jsem jako třetí stevard na lodi Radhošť a u námořní plavby jsem strávil pět let. Končil jsem na lodi Orava II jako hlavní stevard − měl jsem tedy na starosti kuchaře, stevardy, nákup potravin a vyúčtování.

Proč jste moře opustil?

Oženil jsem se, a tak se mnou mohla plout i žena, s níž jsem se seznámil už na škole. Bylo to hezké období, měli jsme moderní plavidla a možnost poznat svět, ale práce na lodi je těžká a oceán bývá tvrdý. A tak jsme si řekli, že se vrátíme na souš a budeme podnikat. Pod hlavičkou otcovy firmy jsme v květnu roku 1993 uvedli na trh rozpustný syrovátkový multivitaminový nápoj Vitamaxima Tropical, který jsme chtěli dodávat potravinářským prodejnám.

Trhu vládly zavedené značky, například Ovocit. Nebylo riskantní jít s nimi do střetu?

Původní plány jsme museli upravit. Síť prodejen prochá­zela transformací, rozpadal se původní velkoobchod, přicházeli zahraniční investoři. Navíc se začaly měnit spotřebitelské zvyklosti. Zákazníci už nechtěli šumáky, ale toužili po barevných limonádách v lahvích. Takže jsme narazili. Žena ale dostala výborný nápad: vzala brněnský telefonní seznam a vyhledala rubriku školních jídelen. Tam jsme uspěli, protože jídelny nikdo nechtěl zásobovat. Jejich zaměstnanci museli osobně chodit pro spoustu věcí do obchodů a byli rádi, když jim byl někdo ochoten přivézt zboží až do kuchyně. Ta doba je neopakovatelná.

Od koho jste v průkopnických časech nakupovali suroviny a kde jste je míchali?

Cukr byl od tuzemských cukrovarů. Ostatní látky dovážel Chemapol, což bývala akciová společnost pro zahraniční obchod, jež na počátku 90. let ještě dokázala nabídnout výhodné podmínky. Vyráběli jsme nejprve ve Škrobárnách Pelhřimov, které měly potřebné technologie. Vždy jsme tam se ženou přijeli v noci, ráno poučili lidi, jak to mají dělat, do obyčejného sešitu jsme si ručně psali rozpisy a na výrobu osobně dohlíželi. Tímto docela primitivním způsobem jsme fungovali zhruba dva roky. Pak jsme začali budovat vlastní výrobní závod v Košíkově u Velké Bíteše.

jarvis_59411878498e9b936bd2ea78.jpeg
„Doba, kterou jsem strávil u Československé námořní plavby, byla hezká, měli jsme moderní plavidla, ale oceán umí být tvrdý,“ vzpomíná Jízdný. Vlnobití prý naučí pokoře, jež se podnikateli hodí.
Foto: Lukáš Němeček

Jak to šlo dohromady s podnikáním vašeho otce?

O služby, které otec poskytoval, přestával být zájem, protože družstva zanikala. Poradenskou činnost proto omezoval a časem si s jedním společníkem založil firmu Agrimex Třebíč, jež se zabývala chemickou výrobou − nabízela kapaliny pro automobily, například brzdovou, chladicí či do ostřikovačů. My jsme pokračovali pod původní značkou. V roce 1994 se z firmy stala společnost s ručením omezeným, od roku 1999 jsme název upravili na AG Foods.