Když firmy potřebují telefony pro zaměstnance, jsou při jejich nákupu mnohem svobodnější než státní úřady. Podnikatelé si mohou pečlivě vybrat seriózní firmu, která jim zboží dodá, zatímco takové ministerstvo, finanční správu nebo policii svazuje zákon o veřejných zakázkách. Tudíž nemají na výběr a potřebné věci musí nakoupit od toho, kdo je dodá nejlevněji. I kdyby se nakonec ukázalo, že je to podvodník, který šidí stát na daních.

Svět se nezbláznil, to jen finanční správa se takto snaží ospravedlnit v kauze, do které se stále více zaplétá. Generální finanční ředitelství vedené Martinem Janečkem pořídilo před dvěma lety mobilní telefony za 1,9 milionu korun od firmy 2P Commercial Agency, namočené do řetězového podvodu s DPH. Na případ upozornily Hospodářské noviny.

Prozradili víc, než chtěli

Finanční správa na sebe v následných reakcích prozradila, že to, co vyžaduje od všech ostatních, sama nedělá. Jde přitom o principiální věc. Kvůli tomu, že podnikatelé nejsou schopni − podobně jako vedení finanční správy − rozpoznat u dodavatelů zapletení do řetězce podvodů s DPH, je berňák svým postupem likviduje. Děje se to prostřednictvím takzvaných zajišťovacích příkazů, kdy firmám obstaví majetek a ty končí v úpadku.

Nikdo není schopen prokázat, že se nic nestalo, říká daňový poradce Jan Rambousek.

"Podnikatelé jsou ze strany berních úřadů dlouhodobě informováni o tom, že by své obchodní partnery měli před uzavřením kontraktů pečlivě prověřovat a dbát zvýšené pozornosti vůči jakýmkoliv nestandardnostem," uvedl šéf finanční správy Martin Janeček v komentáři k článku, který se týkal případu mobilů. Už samotné "informování" o takové povinnosti ovšem rozporuje nezávislá daňová poradkyně Olga Holubová, která se specializuje na DPH. Upozorňuje, že finanční správa o této povinnosti veřejnost nijak neinformovala.

"Nikde tuto povinnost nezveřejnila, ačkoliv její plnění v praxi vyžaduje. Za informování nelze považovat interní pokyn pro pracovníky daňové správy, takzvaný Kombajn, který nebyl zveřejněn. Daňová správa to odmítla. Nelze tak chápat ani individuální informování podnikatelů v případech, kdy už se prověřuje jejich nárok na odpočet DPH. Pak je pozdě," uvádí Holubová. Připomíná, že neexistuje zákonné ustanovení ani žádný metodický pokyn o povinnosti prověřovat dodavatele. "Dostupná je pouze judikatura Soudního dvora EU, to ale není běžná četba plátců daně," poznamenává expertka na DPH.

Z maléru se úřad nepoučil

Podle prezidentky Komory daňových poradců Petry Pospíšilové se ukazuje, že to, na čem finanční správa bazíruje u podnikatelů, je nereálné. "Sama není schopna splnit požadavky v jednom výběrovém řízení, přitom chce, aby to firmy běžně dělaly u svých obchodních partnerů," namítá. Šéf sekce daní a poplatků v profesní komoře Tomáš Hajdušek dodává, že finanční správa promeškala příležitost všem předvést, jak lze vybrat kvalitního, spolehlivého a prověřeného dodavatele, a vyhnout se tak riziku účasti na daňovém podvodu. A co hůř, ze svého maléru se Generální finanční ředitelství nepoučilo.

Letos v únoru uzavřelo smlouvu s firmou Amendoim na dodání 44 fotoaparátů za 137 tisíc korun bez DPH. Už tím, že ji nezveřejnilo v registru smluv, porušilo zákon. Mělo tak učinit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů. Na fotoaparáty pohlíží finanční správa jako na rizikovou komoditu, při jejich nákupu by tudíž měla být obzvlášť obezřetná. Nikdo netvrdí, že "eseróčko" Amendoim se dopustilo něčeho nekalého. Na tomto příkladu lze ale demonstrovat, jak je pro státní úřad s velkým aparátem − a tím spíš pro běžné podnikatele − neschůdné rozpoznat u obchodních partnerů "nestandardnost", jak to od nich finanční správa žádá.

Indicie, které nemusí nic znamenat

Firma Amendoim nefiguruje v insolvenčním rejstříku ani v seznamu nespolehlivých plátců DPH. Ale to samo o sobě nestačí. Vodítkem pro odhalení něčeho neobvyklého může být podle ředitele Janečka kombinace různých indicií. Žádný ucelený návod jeho úřad nedal, jen sem tam − třeba v reakcích na články v médiích − naznačuje některá varovná znamení. Pokud by je sám bral v potaz, při lustrování společnosti Amendoim by narazil hned na několik vykřičníků.

Firma má krátkou historii, vznikla předloni koncem listopadu, nezveřejnila účetní závěrku, má nízký základní kapitál, nemá webové stránky a obchodní partneři se o ní mnoho nedozvědí. Sídlí v Dolních Břežanech v rodinném domě, jak je zřejmé ze snímku Googlu. Zboží ke všemu dodala za nejnižší cenu. Tyto podezřelé okolnosti ale ještě nemusí znamenat vůbec nic.

V registru smluv je s firmou Amendoim spojeno 39 záznamů a zakázky za 6,4 milionu korun s DPH. Kromě Generálního finančního ředitelství od ní rizikové zboží odebral Úřad vlády, ministerstva vnitra a obrany, krajská ředitelství policie, pražský magistrát, úřad práce, Státní pozemkový úřad a další státní organizace. Jaké si kladou požadavky, popisuje přímo dodavatel.

Generální finanční ředitelství nakupuje tiskárny. Jediným kritériem je cena, nic jiného zájemci dokládat nemusí.

"Z 99 procent jsou tendry postavené na nabídkové ceně. Jen výjimečně rozhoduje rychlost, když zboží dodáte hned," říká Pavel Keprta, který firmu Amendoim založil a po čtyřech měsících ji převedl na manželku. Podivil se nad otázkou, zda si je odběratelé z řad státních institucí nějak víc prověřují. "Je přece kontrolní hlášení," reagoval obchodník. Navíc pro zákazníky prý není neznámou firmou.

"S lidmi se už člověk zná. Dříve jsem působil pod jiným názvem, teď jsem pod manželkou," vysvětluje Keprta. Předtím vlastnil více než 20 let firmu For, jejímž novým majitelem se před rokem stal Josef Rýdl. Loni v listopadu se společnost dostala na seznam nespolehlivých plátců DPH. Rejstřík Firmo.cz u ní signalizuje závažné problémy, "subjekt je velmi nestabilní a je potřeba maximální opatrnost". Za riziko označuje problémy v propojených společnostech. Josef Rýdl figuruje v řadě dalších firem, z nichž některé jsou na seznamu nespolehlivých plátců DPH.

Nyní vybírá Generální finanční ředitelství dodavatele 300 inkoustových tiskáren. Jediným kritériem je nejnižší nabídková cena. Ačkoliv jde opět o problematické zboží, nechce od uchazečů nic prokázat. "Na nákup zboží komerčním subjektem a státní institucí nelze nahlížet stejnou optikou. Musíme se řídit zákonem o veřejných zakázkách, zatímco firmy mají výrazně svobodnější rozhodování," tvrdí mluvčí finanční správy Petra Petlachová. Takový argument ovšem považují odborníci za absurdní.

"Mělo by to být naopak. Na státní úřad by se mělo nahlížet mnohem přísnější optikou z důvodu ochrany prostředků státního rozpočtu," zdůrazňuje šéfka Komory daňových poradců Pospíšilová. Je nabíledni, že stát má jít příkladem a neměl by se podílet na obchodech, které jinak přísně postihuje.

Odvolávat se na zákon o veřejných zakázkách jsou podle právníků jen výmluvy. "Zákon neříká, že zadavatel musí soutěžit nejnižší cenu. Může si stanovit kritéria, jak bude posuzovat uchazeče," říká advokátka Petra Nováková. Očekávala by, že si finanční správa nadefinuje pravidla, podle kterých bude posuzovat, zda potenciální dodavatel není zapojen do karuselu. "Definicí by se pak mohli inspirovat i podnikatelé," dodává Nováková.

Kdo má povinnost prokazovat

Ode všech ostatních finanční správa vyžaduje, aby učinili maximum pro nabytí jistoty, s jakou firmou obchodují, a předešli tak riziku zapletení do podvodu s DPH. "A pokud by se nevědomky zapletli, tak aby byli schopni dokázat, že nevěděli a nemohli vědět," uvádí mluvčí Petlachová.

Takto si ale daňová správa usnadňuje práci. "Veřejně navíc deklaruje, že nerespektuje judikaturu evropského soudního dvora. Je to správce daně, kdo musí prokázat, že firma věděla či vědět mohla o zapojení do podvodu," zdůrazňuje daňový poradce Jan Rambousek. Jak poznamenává, nikdo není schopen prokázat, že se nic nestalo.