Zatímco loni měla pražská Erhartova Cukrárna zahrádku na Vinohradech postavenou už koncem dubna, letos posezení chybí i na začátku června. Podle spolumajitele podniku Roberta Buchnera za to může zdlouhavá a složitá byrokracie. Ta pro podnikatele po celém Česku začíná už několik měsíců před sezonou.

"Nejdříve neseme žádost na Technickou správu komunikací, kde si po zaplacení asi dvaceti tisíc korun vyzvedneme zelenou kartičku za okno provozovny a podepsanou smlouvu. S tou jdeme jako každý rok na Odbor dopravy pro Prahu 3 – s další vyplněnou žádostí a dalšími dvaceti tisíci, tentokrát jako poplatek Praze 3," popsal Robert Buchner část komplikovaného schvalovacího procesu na facebookovém profilu cukrárny.

Přibližně dvouměsíční čekací lhůta na zahrádku se však letos cukrárně podstatně prodlužuje. Může za to fakt, že radnice Prahy 3, kde má firma jednu ze svých provozoven, zpřísnila podmínky udělování povolení. Památkáři se nyní musí vyjádřit k podobě venkovního posezení.

"O této skutečnosti byli všichni provozovatelé, kteří měli předzahrádku zřízenou již v roce 2016, informováni dopisem zaslaným v říjnu 2016," podotýká mluvčí Prahy 3 Michaela Luňáčková.

Přísnější podmínky ohledně venkovních předzahrádek nastavil odbor památkové péče pražského magistrátu už před třemi roky. Určil, jak vypadat nemají, aby nehyzdily památkově chráněné oblasti. Z celé Prahy 1, Prahy 2 a vybraných městských částí pak zmizely předzahrádky, které připomínaly pevnou stavbu. Zakázány jsou podlážky, jakékoli plastové nebo skleněné zábrany a clony nebo i souvislá řada velkoobjemových květináčů, která by zahrádku ohraničovala.

Zpřísnění podmínek však komplikuje podnikání cukráren, kaváren i restaurací. Pražská Erhartova cukrárna tak musela vyplnit další žádosti, plánky, fotografie, souhlas majitele chodníku – tedy magistrátu – nebo ověřený výpis z katastru nemovitostí.

"Nikdo se nepozastaví nad tím, že tou dobou už přes měsíc máme v ruce smlouvu s Technickou správou komunikací, což je jiná organizace hlavního města, která chodníky spravuje," zlobí se Buchner. A dodává, že památkářům vadil například rozdíl mezi výkresem a dodanou fotografií zahrádky.

"Na fotce jsou truhlíky 50 centimetrů od sebe, na výkresu jen 20 centimetrů, dále je třeba doplnit materiál židlí a stolků. Z fotky je to sice zřejmé a nikdo to původně nepožadoval, ale co se dá dělat. Tak tedy umělý ratan, hliník, plast. Další dva týdny pryč," popisuje Buchner.

K žádosti se nyní vyjadřují další úřady. "Zahrádka bude možná v červenci, možná v srpnu," dodává.

Už se to ani nevyplatí

Náměstkyně primátorky pro územní rozvoj Petra Kolínská v pátek slíbila, že město začne situaci řešit. "Nelíbí se mi, jak složité to je. Zaměstnanci města dostanou za úkol dát na jednu hromadu všechno, co o procesu vědí, a pak navrhnout, kde by ho šlo zjednodušit," uvádí Kolínská.

Nové předzahrádky se povolují na základě smlouvy s Technickou správou komunikací, předjednány však musí být s městskou částí. Provozovatel platí jak městu, tak místní radnici. Poplatky městské části se podle lukrativnosti lokality pohybují mezi deseti a 60 korunami za metr čtvereční a den.

Například karlínský fresh bar Woodoo People platí za dvě lavičky na čtyřech metrech čtverečných přibližně tisíc korun měsíčně. "Protože Karlín je v památkové zóně, tak musíte mít povolení. Lavičky už musíte mít nakoupené nebo musíte vědět, z jakého materiálu jsou. Nejde napsat, že máte dřevěnou, a pak dát kovovou. Ale jakmile jednou máte povolení, tak vám zůstává," popisuje majitel Woodoo People Milan Obst.

Někteří podnikatelé si kvůli zdlouhavému vyřizování a poplatkům zahrádku radši ani nepořídí. "Mám posezení pouze mimo Prahu. Protože za peníze a podmínky, které chtějí za zahrádku na Praze 5, se mi ji nevyplatí vůbec postavit," uvádí František Hájek, spolumajitel cukrárny Hájek & Hájková. Před patnácti lety podle něj bylo daleko snazší si venkovní posezení zařídit než dnes.

Praha je nejpřísnější

Koloběh vyřizování povolení na venkovní sezení řeší každoročně tisíce podnikatelů v Česku. Mnozí z nich začínají už radši v zimě. "Před otevřením našich podniků Potrefená husa, Naše hospoda či Ostravarna začínáme letní zahrádky řešit obvykle šest měsíců předem," upřesňuje Pavel Barvík, mluvčí Pivovarů Staropramen. 

Pokud chce podnikatel před svou provozovnu postavit pár židlí, musí o povolení každý rok žádat znovu. "Děláme jedno a to samé kolečko pořád šest let dokola. Škoda že naše žádosti nejsou například někde založené a musíme je každý rok vytvářet znovu," myslí si provozní restaurace Ostravarna Jaroslav Mašlaň.

Každé město nebo obec má vlastní podmínky pro udělení povolení. Praha je však nejnáročnější. Nepřípustné jsou například masivní elektronické markýzy nebo systém markýz umístěný v krycích boxech na fasádách domů. U povolených mobilních markýz a slunečníků se pak nepřipouští barevná pestrost a obří loga převážně pivovarnických firem. Do tlumeného barevného tónu musí být laděny také všechny potahy.

Zkusíme využít web 

Podle náměstkyně Kolínské si pražský magistrát zpracuje interní analýzu a poté navrhne, jak by se dal velmi zdlouhavý a složitý proces provozovatelům restauračních zařízení usnadnit. Otestovat nová opatření by chtěla ještě v letošní sezoně.

Jednou z možností, jak to zjednodušit, je podle Kolínské vytvořit manuál zařízení zahrádek, které splňuje požadavky památkářů v Pražské památkové rezervaci. Provozovatelům by stačilo jej dodržet a památkáři by se pak k předzahrádce nemuseli individuálně vyjadřovat.

"U menších posezení by mělo stačit oznámení namísto povolení, nejlépe přes web," dodává Kolínská.