Naděje na nový svět demokracie, pokroku a prosperity jsou dnes vzdálenější, než byly před dvaceti lety. Něco se stalo špatně.

Jak se přizpůsobit budoucnosti a zajistit, aby se budoucnost přizpůsobila našim potřebám?

Nejdříve se zaměřím na tři trendy. V souvislosti s nimi mne napadají tři podivné sestry, či čarodějnice, z Shakespearova Macbetha. Ty prorokovaly, co nastane, pakliže budeme ignorovat varovné signály, jež by mohly vést až k zániku Západu.

Za prvé, svět zákonů se rozpadá, právě když jej potřebujeme nejvíce.

Před několika desetiletími to paradoxně byli liberální intelektuálové, kteří volali po konci zaběhlých narativů. Poststrukturalismus byl v módě. Tato praktika se stala koníčkem každého Honzy a Ivana po celém světě. Naučili jsme se rozkládat, ale nevíme, jak představovat něco nové a životaschopné.

Unipolární období rozvoje světa vedeného Spojenými státy je u konce. Evropská unie je terčem posměchu v mnoha koutech Evropy i světa. Zatímco čekáme na vytvoření nových významů, které vyplní prázdnotu, ostatní posilují své pozice. Neliberální demokracie jsou na vzestupu. Některé země dodržují své zákony, pouze když jim to přijde vhod. Důvěra v demokracii a hospodářství volného trhu klesá.

Čtyři sta tisíc Syřanů zemřelo, číslo odpovídající počtu obyvatel Bratislavy, a svět tomu nečinně přihlížel. Ukrajina byla rozpitvána bez ohledu na garance členů Rady bezpečnosti. Migrační tlaky se zvyšují, zatímco lidská práva jsou respektována pouze na papíře.

Není však třeba upadat do depresí. Vždy je tu naděje.

Technologie nás činí prosperujícími, více v bezpečí a lépe informovanými. Průmyslová automatizace slibuje novou, vyšší úroveň výrobní produktivity, ale také pokles zaměstnanosti ve výrobě. Údaje nám pomáhají porozumět fungování našich společností, umožňují vládám a podnikům lépe sloužit občanům. Avšak tato cenná data rovněž dávají prostor k jejich zneužití.

Zamyslete se nad dopadem technologických změn na mezinárodní vztahy. Kdysi OSN povýšeně diskutovala o principech lidských práv sedíce v newyorské bublině. Trpící lidé neměli žádný skutečný hlas.

Nyní mají tito lidé mobilní telefony. Všichni jsme viděli syrské oběti smrtelných plynových útoků v televizi.

Lidé všude po světě se každým dnem stávají stále mocnějšími. Mají nové způsoby, kterými pozorují, co dělají jejich lídři. Ať se nám to líbí, či nikoli, tyto změny dávají nový smysl globální komunitě a sdílenou globální odpovědnost.

Když jdete po ulici a vidíte muže brutálně bijícího svou ženu, dítě či psa na své zahraně, pravděpodobně si pomyslíte, že je správné zakročit, či přinejmenším zavolat policii.

Proč by tomu mělo být jinak na mezinárodní úrovni? Může národní suverenita působit jako štít chránící tyrany, kteří systematicky perzekuují svůj vlastní lid?

Spíše ne. Jak Irák, Afghánistán či nyní Sýrie dokazují, jedna věc je nalezení morálního důvodu pro intervenci. Docela odlišnou pak přijít na to, jak docílit obecně nejlepšího.

Občané nyní využívají technologie ke sledování svých představitelů. Vlády využívají technologie ke sledování svých občanů. Potřebujeme svět zákonů více než kdy předtím.


Za druhé, otevřený model společnosti je v obležení a zhroutí se, pokud nebude aktivně podporován.

"Říše budoucnosti jsou říše mysli." To řekl Winston Churchill ve svém slavném projevu na Harvardově univerzitě v roce 1943. Ve světě, který naše děti zdědí, to, co definuje velmoc, nebudou její zbraně hromadného ničení, které nemohou být nikdy použity.

Bude to schopnost kombinovat a budovat; moc masové inovace a spolupráce založené na flexibilitě, toleranci a inkluzivitě. To je důvod, proč je způsob našeho uvažování tolik důležitý.

Globalizace způsobila zmatení mnoha lidí. Lidé chtějí "zpátky kontrolu" nad hranicemi, institucemi, svými profesionálními životy. Ne vždy si plně uvědomují některé výhody liberálních projektů, kterými jsou například jednotný trh či Schengen.

Změna je tak rychlá, až se lidé obávají. Společnost je nahněvaná na elity. Uzavřený způsob myšlení je na vzestupu. Mzdy nerostou. Společnost stárne a je stále méně ochotná riskovat.

Jsou takové země, organizace a lidé, kteří zhoršují tento problém: přejí si pád Západu. Kážou princip: "Kdo má moc, má pravdu."

Toto je asymetrická válka idejí. Lži se šíří jako oheň.

Propaganda má stejný efekt jako vaření žáby. Voda se pomalu ohřívá, dokud není pozdě a žába není uvařená. Můžeme se probrat a vyskočit z vody dříve, než bude pozdě? Ano, můžeme.

Za třetí, žijeme v postpravdivé společnosti.

Politici vždy, mírně řečeno, flirtovali s nepravdou. Nyní se lži stali systematickými.

Mechanismus demokracie je narušen. Subjektivní vnímání je stále důležitější než fakta. Vyvolávat pochybnosti a zmatek je snazší a levnější než zodpovědně prezentovat pravdu.

Média jsou v krizi. Doba neutrální žurnalistiky uplynula. Důvěra ve veřejné instituce a masovou komunikaci se vytratila.

Šíření falešných zpráv je díky internetu nesmírně snadné. Podle výzkumu Globsec Policy Institutu deset milionů lidí ve středovýchodní Evropě věří falešným zprávám a dezinformačním webovým stránkám. Každý s takzvaným chytrým telefonem se může stát žurnalistou nebo "užitečným idiotem" šířícím lži. Zbavili jsme se strážců bran, kteří ověřovali, zda je příběh pravdivý. Sociální média se stala zbraní informační války. Ověřování faktů je nezbytné. Je nutné, abychom posílili lidi, aby bránili svůj informační sytém – aby smýšleli kriticky. Je v zájmu sociálně mediálních společností, aby spolupracovaly na hledání řešení. Mediální vzdělanost by mohla být osnovou žáků napříč Evropou.

Na Západě máme své narativy, své příběhy. Jen jsme zapomněli, jak je vyprávět. Je načase, aby se NATO a Evropská unie probraly. Odhalování pravdy je důležité. Stejně tak jako vytváření našich zajímavých, emotivních příběhů. Musíme si zachovat chladnou hlavu.

Byli jsme příliš uvolnění v přesvědčení, že jsme provždy vyhráli souboj s minulostí. Bylo by tragédií pro všechny z nás, kdyby byl Západ špatně spravovaný, rozdělený a do sebe zahleděný.

Existují věci, které můžeme udělat. Prvním krokem je vědět, co chceme.

Odolná demokracie potřebuje své strážce, jako například nezávislá média a kritické občany. Potřebujeme americkou přítomnost v Evropě. Potřebujeme Evropskou unii na starém kontinentě. Potřebujeme využít digitální ekonomie k pokroku společnosti.

Nemáme osudem předurčené selhání jako nebohý Macbeth. Jen musíme být ostražití. Nezapomínejte na tři podivné sestry!

Autor je viceprezident organizace GLOBSEC a ředitel GLOBSEC Policy Institute