Řídicí systémy firmy ZAT ovládají palivové tyče v jaderných reaktorech, mají na starosti chod uhelných a vodních elektráren téměř v 60 zemích světa nebo dohlížejí na provoz na železnici. ZAT vznikl jako vývojové středisko příbramských uranových dolů a letos slaví 55 let existence. Vladislava Česáková se jeho řízení ujala v roce 2002. Vystudovaná kybernetička do společnosti vnesla manažerské schopnosti získané ve vlastní firmě i během působení v zemědělském družstvu. Většinu tržeb ZAT, které se pohybují kolem 700 milionů korun ročně, tvoří zakázky pro jadernou energetiku. Přesto se vedení firmy už před deseti lety rozhodlo, že sázet výhradně na jádro by bylo příliš riskantní.

Vystudovala jste kybernetiku na plzeňské Vysoké škole strojní a elektrotechnické. Proč jste si vybrala právě tento obor?

Mí rodiče jsou oba technici, takže jsem se rozhodla jít na techniku. Bylo tam hodně matematiky a fyziky, což mě vždycky bavilo víc než dějepis nebo přírodopis. Bylo tam velmi málo elektriky jako takové, takže klasické elektrotechnické vzdělání nemám. V ročníku nás bylo asi 140 a z toho 20 holek.

Zůstaly některé z vašich spolužaček v oboru?

Moc ne. Hodně z nich studovalo počítače a pár v oboru pořád pracuje. Jedna kolegyně učí techniku a matematiku. Ale žádný klub nemáme.

Pak jste pracovala v plzeňské Škodovce v Doudlevcích. Byla to náhoda, nebo váš záměr?

Pracoval tam otec, takže to bylo normální. Tehdy ve Škodovce pracovalo 20 tisíc lidí. Kdo bydlel v Plzni, dělal tam. Já jsem ale z Doudlevců velmi rychle odešla a šla jsem do jiné části Škodovky, kam jsem chodila programovat počítače. To už byl obor, který jsem studovala. Tam jsme dělali automatizaci strojů, například lisů na pneumatiky.

V životopise nezmiňujete období let 1987 až 1990, o kterém jsem předpokládal, že jste byla na mateřské dovolené.

Kdepak. Na Plzeňsku bylo v té době jednotné zemědělské družstvo Komorno, takové západočeské Slušovice. Oni prodávali na Západ mikroskopy a měli za to devizy. To JZD mělo i výpočetní středisko a vymysleli si, že by založili software house a že by se sem dovážely osobní počítače z Německa. U nás v té době byly počítače TNS, které vyráběli ve Slušovicích a stály půl milionu. Z Německa se to ale dalo přivézt za sto tisíc. Takže je napadlo, že by dováželi počítače a my bychom jim s kolegou psali programy. Tehdy nejvíc frčely mzdy a takové úkoly, co dnes běžně dělají outlookové služby, spíš databázové systémy.

U nás tehdy byly slušovické počítače TNS, které stály půl milionu. Z Německa se ale daly počítače přivézt za sto tisíc.

Já tomu říkám podnikatelská přípravka, protože jsme se domlouvali se zákazníky, dodávali jsme jim produkty, programovali jsme je, pohybovali jsme se v byznysovém prostředí. JZD ale mělo velmi vysokou režii, takže když přišla revoluce, každý, kdo uměl programovat, to byl firmám schopen dodat za desetinu toho, co my. Tak jsme se dohodli, že tento byznys zrušíme, a založili jsme firmu Easy Control. Prvotní produkt už jsme měli.

Jak to fungovalo?

Fungovalo to docela dobře. Z JZD jsem věděla, co je to smlouva, uměla jsem ji napsat, věděla jsem, co je to obchodní jednání se zákazníkem, co to znamená něco dodat. Postupně jsme tu firmu vybudovali, měli jsme 15 lidí a 30 milionů obrat a živila nás zejména automatizace na drahách, což děláme dodnes. Automatizovali jsme provozy v kaolinkách, cihelnách, dlaždičkárnách, dělali jsme zajímavé aplikace v divadlech, například řízení tahů pro muzikál Dracula na pražském Výstavišti. Kulisy v divadle visí na takových lanech a z regulačního pohledu je to celkem složité, protože se musí stejně pohybovat, musí se ve stejnou dobu zastavit, není to prostě triviální věc. Dělali jsme i pro plzeňský pivovar.

Proč jste firmu prodali?

Bylo nás pět majitelů a začali jsme mít problémy s vizí. Původně nás spojoval společný záměr firmu rozjet a rozvinout, což jsme dokázali. Ale najednou jsme řekli, dobře, ale co teď? Každý jsme měli jinou představu a v té době se úplně náhodou naskytla příležitost prodat firmu společnosti ZAT. S ostatními majiteli jsme se domluvili, že by to bylo nejčistší ukončení naší spolupráce.

jarvis_591c41fa498e1490592d3505.jpeg
Průmysl 4.0 jsem studovala už před čtyřiceti lety, není to pro mě nic nového, říká Vladislava Česáková.
Foto: Libor Fojtík
reklama
Přeposlat
Diskuse

Nejnovější

Exmanažer ČSA přistává na nejnebezpečnějších letištích světa. Nejdobrodružnější je prý Afrika

Jiří Pruša se celý život zabývá letectvím. Mimo... více
Ekonom news 10.12.2017

Elon Musk pohřbívá spalovací motory: Představil elektrický kamion i sporťák s brutální akcelerací a dlouhým dojezdem

Elon Musk by rád skončil éru spalovacích motorů... více
Auto 07.12.2017

Analogové hodinky vyjadřují vkus. Jsou jako živý stroj, říká manažer kybernetické bezpečnosti PwC Michal Čábela

Michal Čábela řídí kybernetickou společnost firmy... více
Technologie 07.12.2017

Ochutnali jsme střípky z království Jana Punčocháře

Téměř vše, co v Grand Cru ochutnáte, překvapí svou chutí i vizuální podobou. Za pozornost stojí... více
Restaurace 11.12.2017

Přijel autobus. Bez řidiče

Svět zachvátila horečka autonomních vozidel. Autobusy bez řidiče za pár let budou zavádět v Oslu a spoustě dalších světových měst. Česko nemůže... více
Tečka davida klimeše 09.12.2017

Společenské události

Přinášíme přehled společenských událostí uplynulého týdne. více
Společnost 07.12.2017

Konec anonymity svěřenských fondů: Nová evidence ukáže, kdo do nich schoval majetek

Od ledna začne fungovat evidence svěřenských... více
Paragraf 07.12.2017

Čechům chybí optimismus, vždy se mají "nic moc", říká skotský manažer Prazdroje Grant McKenzie

Na své první opravdu velké cestě byl Skot Grant... více
Moje tři cesty 07.12.2017

Letem světem

Odboráři přitvrdili v boji za vyšší mzdy Firmy čelí sílícímu tlaku, aby navyšovaly mzdy zaměstnancům. Odboráři mohou při vyjednáváních argumentovat... více
Letem světem 07.12.2017

Zachyceno v sítích

Ekonom 48 Číslo týdne: 10 miliard? @MichalTich2 Považuju za pravděpodobné, že Kellner provádí mezikup, protože přímá transakce by byla z nějakého... více
Zachyceno v sítích 07.12.2017