Evropská unie sice má své představitele, ale neoficiálně v čele stál vždy tandem dvou politiků. Německý kancléř a francouzský prezident.
Bez souhlasu Paříže a Berlína je v Bruselu těžké cokoliv prosadit.
V letech 2007 až 2012, za časů kancléřky Angely Merkelové a prezidenta Nicolase Sarkozyho, se pro "vládnoucí" dvojici vžilo jméno složené z jejich příjmení: Merkozy. První cesta nového prezidenta Francie Emmanuela Macrona vedla v pondělí samozřejmě do Berlína. Současná dvojice si tentokrát říká o název složený z jejich křestních jmen: Emmangela.
Merkelová podpořila Macrona před druhým kolem prezidentských voleb, oba politiky spojuje názor na nutnost pokračování evropské integrace a společné evropské měny. Ale ne všechny názory nového prvního muže Francie kancléřka sdílí. Macron vyzval k vytvoření společného rozpočtu pro země, které používají euro. Zároveň chce ministra financí pro všech 19 členských států eurozóny. K tomu jsou Němci zatím vlažní. "Prioritou teď nejsou institucionální změny, které by vyžadovaly změnu evropských smluv, a byly by tudíž těžko proveditelné," cituje list Süddeutsche Zeitung německého ministra financí Wolfganga Schäubleho. Ten uvedl, že jako dobrá myšlenka se mu jeví ustanovit jakýsi parlament eurozóny, který by ale měl jen poradní hlas.
Doma chce Macron zlepšit výkon francouzské ekonomiky, zvýšit její konkurenceschopnost, snížit státní výdaje. A zajistit tak své francouzské polovině tandemu rovnocenné postavení, protože v posledních letech byla Paříž slabším článkem.
Ukázalo se to například v debatách o tvrdých úsporných opatřeních v některých zemích, která Merkelová prosazovala k záchraně eurozóny. Macronův předchůdce Francois Hollande s přísným vyžadováním rozpočtové disciplíny nesouhlasil, ale Berlín neustoupil.
"Hodlám obnovit důvěryhodnost Francie v německých očích," uvedl Macron před pondělní schůzkou. Svým hlavním poradcem pro zahraniční politiku jmenoval nový prezident dosavadního francouzského velvyslance v Berlíně Philippa Étienna.
Podle Süddeutsche Zeitung jsou ale na stole konkrétní plány spíše na francouzsko-německou než evropskou integraci. Na propojení velitelství obou armád a na společné diplomatické zastoupení v některých zemích. Dokonce se hovoří o společném zastoupení v mezinárodních organizacích. Není jasné, zda by se to týkalo i Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, kde má Francie jako jedna z pěti světových mocností právo veta.
Tandem Emmangela ale musí být potvrzen ve volbách v obou zemích. Francouzi budou rozhodovat v červnu o novém parlamentu, Macron potřebuje k prosazování své politiky úspěch své strany En Marche! (Vpřed!).
V Německu se Angela Merkelová pokusí 24. září vyhrát parlamentní volby počtvrté za sebou, průzkumy jí zatím dávají velkou šanci uspět.
I kdyby ale zvítězila sociální demokracie, její volební lídr Martin Schulz by s Macronem v otázkách francouzsko-německé spolupráce a evropské integrace neměl problém.
Jen název Emmangela by se musel změnit.
