Stará očekávání od nového zákona

Za velkého zájmu odborné veřejnosti i médií začal počátkem loňského října platit nový zákon o zadávání veřejných zakázek, který lze jistě považovat za jeden z nejvýznamnějších legislativních počinů roku 2016. Obsah zákona je z velké části určen evropskými směrnicemi a v mnoha ohledech lze konstatovat, že je to ku prospěchu věci, neboť jsou tím stanoveny mantinely pro domácí "invenci". Nový zákon reflektuje prostřednictvím evropské směrnice zkušenosti z aplikační praxe z celé Evropské unie a v řadě případů stanovuje pravidla, která se dosud dovozovala pouze z rozhodovací praxe.

Jak bývá u přípravy právní regulace nejen v oblasti veřejných zakázek pravidlem, během schvalování zákona se střetla řada protichůdných zájmů, nadějí i očekávání v různých liniích. Na jedné straně se projevovala snaha zadavatelů a dodavatelů o minimalizaci administrativní náročnosti na nejnižší možnou úroveň požadovanou evropskými směrnicemi, na straně druhé snaha o transparentnost zadávání provázená požadavky na vytváření a zveřejňování dokumentů nejrůznějšího druhu. V jiném případě byl na jedné straně tlak zadavatelů a dodavatelů na maximální flexibilitu při úpravách již uzavřených smluv, na straně druhé snaha o zpřísnění pravidel pro změny smluv, které v důsledku mohou znehodnotit předchozí hospodářskou soutěž. Příkladem rozdílných zájmů je i důraz na maximální rozkrytí vlastnické struktury dodavatelů veřejných zakázek proti snaze o vypuštění těchto požadavků, neboť tato regulace přináší významnou administrativní zátěž, přičemž v důsledku nepředstavuje žádné odpovídající přínosy pro kohokoliv.