Když usedá ke stolu, působí plaše a zjevně je i trochu unavený. Má za sebou vystoupení pro stovky lidí, jemuž předcházela cesta napříč časovými pásmy mezi New Yorkem a Milánem. Třiatřicetiletý Neil Harbisson, syn katalánské matky a severoirského otce, v jehož britském pase se poprvé v dějinách objevilo označení "kyborg", musí při létání počítat se zdlouhavými kontrolami.
Mechanické tykadlo, jež mu ční z týlní kosti k čelu, je v neustálém podezření na bombový detonátor, hipsterskou variantu selfie tyče či účelovou provokaci letištního úřednictva. Zařízení je však součástí Harbissonova těla, a dokonce ho občas bolí, jako jiné lidi bolívají zuby. Umělec ho v roce 2003 sám zkonstruoval, aby dokázal vnímat barvy, jež kvůli krajní formě barvosleposti nikdy neuvidí. Vlnové délky stovek odstínů se prostřednictvím jeho implantátu srostlého s lebkou mění ve stovky tónů − a jeho svět je neutichajícím zdrojem hudby.
Neil Harbisson je jedním z prvních technologických "mindstronautů", tedy lidí, kteří se pouštějí k hranicím možností lidské mysli. Chirurgický zákrok, jenž tento křehce působící muž podstoupil v utajení, aby obešel verdikt takzvané bioetické lékařské komise, je však něčím víc než jen součtem technologických možností 21. století, k nimž se přidala lidská zvědavost. Výsledkem připojení umělého orgánu k jeho mozku je vznik nového smyslu, takzvaného sonochromatismu, který jde v jeho případě nad rámec viditelného spektra.
Harbissonovým přáním bylo vnímat také ultrafialové a infračervené záření, které ovlivňuje život jiných živočišných druhů. Nemohl předem vědět, jestli to jeho mozek unese − pět týdnů po operaci bojoval s migrénami, pět měsíců se učil, jak s novými podněty pracovat. Teď je, podobně jako účastník objevitelských misí, který se musí pouštět pořád dál, připravený na nový smysl: smysl pro čas.
◼ Kyborg, konceptuální umělec, hudební skladatel a klavírista. Mechanické tykadlo, které si nechal v roce 2003 implantovat do hlavy, bylo nečekaným výsledkem zadání vyučujících z britské Dartington College, kde studoval kompozici.
◼ Místo požadovaných nových formátů elektronické hudby však Harbisson vytvořil elektronického hudebníka.
◼ Jeho tykadlo mu umožňuje vnímat elektromagnetické záření, přijímat telefonní hovory, hudbu, video a obrazy, jež je možné převést na zvuk. Dokáže také poslouchat satelitní signál.
◼ Lidem, kteří by chtěli podstoupit podobnou transformaci, kyborg doporučuje, aby pro nové smysly nevolili jako přístupový bod ty stávající, protože by si je mohli zablokovat.
Jemný muž-stroj
"Virtuální realita a technologie jako taková mě příliš nezajímá. Není pro mě cílem, ale prostředkem k hlubšímu porozumění okolnímu světu − ten člověku ke zkoumání úplně stačí," říká Neil Harbisson, toho odpoledne oblečený do "tichých" barev.
Má na sobě černou košili a černý svetr protkávaný stříbrnými nitkami, v nichž skutečně působí víc jako umělec než osoba identifikující se se strojem. "Čistě bílá, černá a šedivá pro mě nemají žádný tón," odpovídá na otázku, kde při soustavném působení barev z okolí hledá ticho. Jeho oděv se postará o samostatný komentář.
Barevně-hudební hříčky s oblečením jsou drobnou, ale pozoruhodnou kapitolou oficiální části jeho milánského vystoupení pro hosty společnosti SAS Institute: publikum se během něj dozvídá, jak vypadá oblek zkomponovaný v C dur (hýří neonovými barvami) anebo jak se obléknout na pohřeb, chce-li se člověk řídit "smutnými tóny" (i tak bude hýřit neonovými barvami).
Třicetiminutová sestava příkladů, bonmotů a postřehů z Harbissonova života je ke zhlédnutí na řadě internetových serverů − mezinárodně oceňovaný umělec dával interview CNN, BBC, přednášel i v rámci mezinárodních TED Talks. Kontext jeho přednášky pro konferenci SAS Institute je však trochu jiný: jejím těžištěm jsou takzvaná velká data, zdánlivě čistě technický pojem, avšak dramaturgie akce návštěvníkům ozřejmuje, že zdaleka nejpozoruhodnějším strojem na zpracování obrovských objemů informací je lidský mozek.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi