O svých pokusech s čímsi, z čeho se později vyvinula kinematografie, napsal v 19. století Jan Evangelista Purkyně následující: "I povstane z toho zvláštní odvětví průmyslu vědeckého, ve školách a vůbec pro poučení i zábavu užitečného." Stejně radostná proroctví provázela vznik rozhlasu, televize a nakonec i internetu.

Skutečnost byla poněkud jiná, což mnohé přivedlo k neméně radikálnímu pesimismu. Třeba Robert Redford měl říct, že televize nás programuje, abychom se stali idioty. Při četbě mnoha internetových diskusí se pak lze těžko ubránit myšlence, že feudalismus nebyl tak špatný, protože lid při robotě na panském nemohl sedět u počítače.

Ve skutečnosti jsou média jen nástroj, který není z podstaty ani dobrý, ani špatný, protože jeho prospěšnost záleží na tom, kdo jím disponuje − jako kuchyňský nůž, jímž lze ukrojit chleba nebo někoho zapíchnout. Ovšem není nástroj jako nástroj. Jestli prosté mluvené slovo přirovnáme k noži, pak internet má sílu jaderné energie. Jen není radioaktivní, nedělá rámus a je levnější, ale přitom může ničit celé státy, jak názorně předvádí třeba úloha hackingu a trollingu v hybridních válkách. A co je úplně nejhorší: je k dispozici každému deprivantovi nebo psychopatovi.

O tom, že ke štěpení atomů by se neměl dostat každý, pochybuje málokdo, jenže vytvořit internetovou obdobu Mezinárodní agentury pro atomovou energii už z podstaty internetu nejde. Demokratická část civilizace tak nejspíš stojí před problémem úplně nového typu.