Příznivci Emmanuela Macrona mávali v jeho volebním štábu vlajkami Evropské unie. Při demonstracích na podporu Miloše Zemana se často mává vlajkami s přeškrtnutým unijním symbolem. Rozpor bije do očí a nelze se neptat, co je za ním. Jde o výraz základního rozdílu v naladění obou společností, tudíž toho, že francouzská společnost je dominantně proevropsky otevřená, zatímco česká genericky zatažená do sebe? Nebo je za tím i něco víc, konkrétně to, že v Česku chybí "macronovská" politická nabídka?

Předně nutno říci, že Zeman i Macron symbolizují dvě legitimní odpovědi na otázky, které klade politice současná realita. Odpovědi na globalizaci, migraci, stále sebevědomější Rusko a Čínu a tak dále. Hlavní politická dělicí čára už nevede mezi levicí a pravicí, ale mezi otevřeností a uzavřeností, mezi liberalismem a sklonem k autoritářství. Týdeník The Economist už před rokem trefně napsal, že proevropské globálně myslící levicové i pravicové strany mají dnes víc společného navzájem než s protekcionistickými, identitárními partajemi, i když stojícími formálně na jejich stranách tradičního spektra. Je to vidět ve Francii, kde si v lecčems, především ve vztahu k EU, podává ruku reprezentantka krajní pravice Le Penová s komunistou Mélenchonem, stejně jako v Česku, kde si v odporu k unii notují komunista Vojtěch Filip s Tomiem Okamurou.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se