Když vyslovíte příliš odvážný nápad nebo hypotézu před konzervativnějším jedincem, nejspíš řekne, že je to nesmysl. Považuje-li se naopak za vzdělance, uslyšíte, že to odporuje pravidlu Occamovy břitvy. Rozhodně na to neodpovídejte, že holiče toho jména neznáte. Ani nemůžete, protože ten pán se jednak ve skutečnosti jmenoval William z Ockhamu, jednak nebyl holič, ale mnich, a hlavně žil ve středověku (1287−1347). Břitvou pak není lazebnický nástroj, ale pravidlo, které vymyslel. V podstatě říká, že pokud o nějakém jevu existuje víc hypotéz, pravdu má ta nejjednodušší.

Jak už bylo řečeno, někteří vzdělanci konzervativnějšího ladění se touto břitvou ohánějí se zručností Jacka Rozparovače − ale opravdu je to nástroj hodný jakéhokoliv rozhodovacího procesu? Vezměte si třeba tu pošetilou hypotézu, že Země je kulatá a točí se kolem Slunce: jistěže je to hloupost, protože každý přece vidí, že je tomu přesně naopak. Nebo taková evoluce: copak může člověk vybavený zdravým selským rozumem věřit, že jsme se vyvinuli z nějaké bakterie? O kvantové fyzice ani nemluvě.