Hadimrška byla unikát. Vůbec se nedivím, že otce na cestě do Itálie v roce 1946 stavěli v Německu američtí vojáci: jakmile zvedl kapotu, rozesmáli se. Na rozdíl od jejich vozidel, která tam měla plno věcí, u tatřičky nebylo téměř nic. Jen nádrž a motor.

Moje první auto byl trabant, vzali jsme si na něj půjčku 25 tisíc. Měli jsme tři děti a potřebovali jezdit. Každá cesta byla zážitek: do malého kombíku jsme nacpali tři děti, kocoura, půlku předsíně, kytky, zeleninu. A co se nevešlo do auta, šlo na střechu. Když jsme projížděli vesnicí, lidé nás zdravili, smáli se. Dnes už sice jezdíme v krásných autech, ale nikdo nás ani nezdraví, ani se nesměje. Trabantům jsme zůstali věrní 20 let.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se