Co česká politická strana, to jiný organismus a model vlivů. Časté nářky, že naše partaje jsou všechny stejné, možná platí o ideové vyprázdněnosti nebo vůli k moci, ale určitě ne o vzorci, na němž jsou vystavěny.

Třeba ve favorizovaném Babišově hnutí ANO hrají prim loajální či agilní "dvořané" dominantního předsedy, zatímco v ČSSD se naopak nejvíc zviditelňují rebelové. Opatrná ODS dnes sází na tahouna s výrazným jménem i názory, komunisté se tradičně dělí do frakcí a lidovecké osobnosti se ponejvíce vyskytují v regionech.

Týdeník Ekonom zkoumal šest politických formací s největšími šancemi na úspěch v podzimních sněmovních volbách, aby zmapoval, kdo na ně má zevnitř nebo zvenčí největší vliv. Na první pohled je vidět, že ANO, sociální demokraté, občanští demokraté, lidovci se Starosty, TOP 09 i komunisté generují svým provozem a vnitřními spory dost vyhraněných osobností, které budou v blížících se podzimních volbách do sněmovny hrát klíčovou roli.

Kromě viditelných veličin však v zákulisí funguje spousta osob neviditelných, často ještě významnějších. Kolem každé strany se točí byznysmeni, poradci i persony z PR agentur.

Partaje ovládající kraje mají své regionální kmotry. Bohaté vládní strany rády svěřují kampaň i volební strategii zahraničním marketingovým agenturám, zejména se zkušeností z amerických voleb. No a opoziční ODS či TOP 09 se s vírou v zázrak upínají na jednotlivce − ať už vzývají "skokana roku" Václava Klause mladšího, nebo naopak upozaďují kontroverzně vnímaného matadora Miroslava Kalouska.

Příští volby budou mimořádně důležité pro osud naší země. Tuhle frázi jsme si natolik zvykli slýchat před každým partajním kláním v polistopadové éře, až ji v zájmu zachování duševního zdraví pouštíme jedním uchem dovnitř a druhým ven. Česká společnost si ověřila, že navzdory veškerým mobilizacím, apelům typu "Doleva, nebo s Klausem" či "Lidskost proti sobectví" a svůdným formulkám "Společně po modré" nebo "Jistoty a prosperita" končívají volby stejně: buď koaliční vládou v čele s levicovou ČSSD, nebo koaličním kabinetem vedeným pravicovou ODS.

Letos poprvé to ale může být − a podle průzkumů nejspíš i bude − jinak. Vládním lídrem se zřejmě stane hnutí ANO a premiérem jeho šéf Andrej Babiš. Jeho věrní věří, že jde o protikorupční pokračování sametové revoluce, jiní v tom naopak vidí plíživou kontrarevoluci a návrat k normalizační politice "klidu na práci".

Každopádně proto, a také kvůli rychle následující volbě prezidenta v lednu 2018, se právem mluví o supervolbách nebo o supervolebním roce. De facto je to dokonce začátek české supervolební dekády, protože každý další rok budou v Česku nějaké volby do Senátu, europarlamentu, sněmovny a tak dále. Až v roce 2027 si zase na rok oddychneme.

Češi, kteří tu smršť přežijí, možná svou zemi za deset let ani nepoznají. Můžeme se snadno proměnit ve stát ruského typu, v jehož čele stojí autokrat obklopený oligarchy, ovládajícími apatickou společnost. Ale můžeme se vyvinout i v demokracii rakouského typu, kde si volené struktury drží byznys od těla a chrání veřejný prostor. Anebo budeme něčím mezi. Bitva o to všechno nezačne ovšem až na podzim u volebních uren, ale probíhá horečně už teď.

Napoví termín voleb

Klíčovým momentem bude stanovení volebního termínu, který má v rukou prezident. Proslýchá se, že Miloš Zeman zvolí poslední zářijový víkend kolem svátku svatého Václava, což je z možností daných ústavou ta nejčasnější. Snad proto, že by tím získal s ohledem na lednové prezidentské volby tři týdny k dobru na manévrování kolem jmenování premiéra.

(Aktualizace: Miloš Zeman stanovil termín voleb na 20. a 21. října, vybral tedy nejpozdější možné datum.)

Ale taky by tím nejspíš zkrátil kampaň z obvyklých dvou na jeden měsíc, protože strany nebudou chtít otravovat voliče už během letních dovolených a začnou natvrdo agitovat až v září. A to by vypovědělo dost o Zemanově náklonnosti k Andreji Babišovi, jemuž by jako favoritovi voleb takový krok pomohl asi nejvíc. Příliš dlouhá kampaň totiž srazila podobný náskok ČSSD Jiřího Paroubka v letech 2006 a 2010, ale také náskok Sobotkův v roce 2013. Voliči byli unaveni, ukolébáni a nepřišli. Pokaždé z toho profitovala druhá partaj v pořadí, tehdy ODS a ANO, dnes zřejmě ČSSD.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 30 % článku.

První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.