Stokrát může Andrej Babiš opakovat, že ANO není hnutím jednoho muže, když praxe vypadá jinak. Na únorovém sněmu v Praze měl jeden z loňských neúspěšných kandidátů ANO do Senátu dilema, s kým promluvit, aby se letos na podzim dostal na dobré místo pražské či středočeské kandidátky do sněmovních voleb. "Mám oslovit krajského šéfa, nebo rovnou pana Babiše?" ptal se v kuloárech manažerek z hlavní kanceláře.

"Jednoznačně promluvte s panem předsedou," znělo doporučení. Jenže pozor: rozhovor se odehrál už den předtím, než sněm schválil médii tak kritizovanou změnu stanov hnutí ANO, která zakotvila pravomoc předsedy ve výjimečných a odůvodněných případech zasáhnout do schválených kandidátních listin.

Marně tedy Babiš změnu obhajuje jako pouhé potvrzení toho, z čeho ho beztak všichni ohledně výběru kandidátů − prý neoprávněně − podezírali. "Mě se ptají novináři: 'Jak jste to vybral, pane Babiši?' Ale já jsem to nevybral," tvrdí šéf hnutí v rozporu s dosavadní realitou.

Dokud všechno prochází

Ovšem tento prohřešek, stejně jako řada horších typu kauzy Čapí hnízdo nebo nákupu dluhopisů Agrofertu, díky nimž si z firmy vytáhl nezdaněné peníze, Andreji Babišovi u voličů stále prochází. Hnutí, které mělo k letošnímu únoru 2848 členů (a stihlo jen za poslední dva roky existence vyloučit 357 osob a zrušit šest místních organizací), je s 32 procenty preferenčních hlasů v březnovém průzkumu CVVM volebním favoritem. Před druhou sociální demokracií má náskok více než deset procentních bodů.

Politologové přitom tipují, že pokud se nestane něco mimořádného, zůstane to tak až do voleb za sedm měsíců. Proč? "Z dlouhodobého hlediska by Babiše mohlo v politice oslabit třeba neplnění volebních slibů," říká politolog Lukáš Jelínek z Ústavu pro studium totalitních režimů. "Jenže Babiš je chytrý a konkrétní sliby nedává, čímž oddaluje možnost poměřování," připomíná.

Místo toho šéf ANO dál zdůrazňuje protestní charakter svého hnutí. "Je sice ve vládě, ale pořád kritizuje věci, které lidem vadí. Tím boduje. Teď navíc může říkat, že má výsledky a že u těch špatných věcí za pravicových vlád nebyl," vysvětluje sociolog Jan Červenka z Centra pro výzkum veřejného mínění. Politolog Daniel Kunštát z Vysoké školy CEVRO Institut předpovídá, že "Kalouska, Topolánka i Nečase bude Babiš dál vytahovat jako symboly staré éry, s níž je nutné se vyrovnat ve volbách jako v referendu".

Že už Nečase ani Topolánka mladá generace nezná, protože se oba na rozdíl od Kalouska téměř stáhli z veřejného života? To Babišovi nevadí. Jeho voliči preferují ANO evidentně hlavně proto, že se prezentuje jako něco docela jiného než tradiční české politické strany. Takže mu odpouštějí i to, co by starým partajím netolerovali.

Svým způsobem to připomíná výjimečné postavení Komunistické strany Československa v poválečné éře. I její voliče tehdy víc zajímal nabízený odklon od prvorepublikových tradic završených mnichovskou tragédií než konkrétní sliby komunistického vládnutí. I tehdy se vzývatelé nových pořádků připravovali na střet doslova o všechno.

"Ale tehdejších 40 procent pro KSČ v roce 1946 byl neopakovatelný extrém, daný omezeným výběrem čtyř poválečných českých partají," soudí politolog Kunštát. "V běžné české tradici dostaly nejsilnější strany maximálně kolem 30 procent, a tak to zřejmě letos dopadne i s ANO. Ideologicky neukotvených voličů je mezi zhruba 60 procenty zúčastněných ve volbách omezené množství, takže Babiš už moc nemá kde brát další preference," dodává.

Líheň osobností

Jednu věc je ale hnutí ANO nutno přiznat. Na to, jak rychle a překotně vzniklo, nebyly vnitřní personální nebo organizační třenice zdaleka tak silné, jak se čekalo. Týkaly se hlavně spodní, regionální úrovně, takže nepřerůstaly v celostátní skandály. To je i případ odvolaného olomouckého hejtmana Oto Košty. Zásluhu na tom má nejvlivnější osoba v Babišově okolí, první místopředseda Jaroslav Faltýnek, který pilně objíždí terén a hasí potenciální spory.